Tedy bojů o předmostí u ukrajinského města Nikopol. Z dílčího válečného vítězství se nakonec radovali němečtí vojáci.

Už v jednu hodinu odpoledne, tedy hodinu před plánovaným startem bitvy, je jasné, že se na poli nedaleko Ořechova děje něco mimořádného. Míří sem stovky lidí a provizorní parkoviště jsou prakticky plná. Všichni mají jeden cíl. Místní Army Park. Ten už je plný nejen vojáků, ale také stánků s militáriemi, občerstvením i hračkami.

Hloučky nadšenců postávají kolem vystavené vojenské techniky. „Nic naplat, lidé byli vždycky nejvynalézavější když šlo o to se s někým porvat,“ usmívá se muž v maskovacím stejnokroji československé lidové armády.

To už ale davy upínají pozornost k nedalekému pahorku. Pod něj totiž už pochodují vojáci. Jen co vyženou stádečko pasoucích se ovcí, staví se na jedné straně Rudá armáda, na druhé pak německý Wehrmacht. Ten posilují i příslušníci zbraní SS a jako elitní jednotky se usídlují v zákopech první linie.

Nadšení to vyvolává nejen u dospělých diváků, ale také jejich ratolestí. Ovšem i trochu strachu. „Bojíš se mami? Já se bojím. Aby nezačali střílet na nás,“ obává se asi pětiletý chlapec. Je ovšem ujištěn, že uslyší jen rány a skutečné kulky létat vzduchem nebudou.

Tak úplně bezpečné to ovšem není. Zvláště pro lidi ignorující pokyny organizátorů. „Ještě než začne bitva, všechny důrazně žádám, aby po jejím skončení nevstupovali do vyhrazeného bitevního pole,“ apeluje moderátor akce z ampliónů.

A pokračuje popisem reálné bitvy, kdy proti sobě stanuly po katastrofě u Stalingradu znovuvybudovaná německá 6. armáda a dva ukrajinské fronty.

Němečtí vojáci na budoucím bojišti přitom řeší patálii s Ukrajincem, který nechce opustit svůj domek. Nakonec jej z válečné zóny vyhání vojenská policie. Ne jeho místo se stěhuje německý štáb. Důstojníkům se líbí i vybavení chaty, takže Ukrajinec zachraňuje jen pouhý život.

To už ale začínají na zákopy dopadat první granáty sovětského dělostřelectva. „Je to typický dělostřelecký přepad. A němečtí důstojníci zbaběle prchají do týlu,“ glosuje komentátor.

Osud bitvy je ve hvězdách. Rekonstrukci totiž nadšenci vedou takzvaným velitelským způsobem. Rozhoduje tedy taktické myšlení jejich velitelů.

Po té, co utichá dělostřelba uklízejí Němci svoje raněné. „Vojáci Wehrmachtu dokonce ustupují všichni. Zůstává jen prvoliniové postavení SS,“ komentuje moderátor.

Na bojišti se objevují první Rusové. Ženijní jednotka hledá miny a čistí tak prostor pro své soudruhy. Brzy po nich přijíždějí místo obhlédnout důstojníci v terénním autě Gaz. Osádku ruské obdoby Jeepu ale obkličují vojáci SS. Většinu postřílí, jednoho zajmou a jako kořist jím zůstává i auto. Poté ovšem i oni ustupují. A naopak je nahrazuje řádná armáda.

Ta za několik minut čelí zuřivému útoku ruského vojska. Rusové nedbají na déšť kulek, které jim vysílají vstříc německé kulomety a brzy obsazují prvoloniové zákopy. Další podobný útok na dobře opevněná kulometná hnízda už ale nevychází a po obrovských ztrátách jej Rusové vzdávají. „Vojska se drží v patu,“ hodnotí komentátor bitvy.

Nerozhodný stav ale netrvá dlouho. Němci ze totiž vzchopili a zahájili protiútok. „Šílený sovětský politruk se snaží vyburcovat své vojáky k nějaké činnosti, ale marně. Němci mají větší úspěch, než čekali. Znovuobsazují ztracené pozice a tím bitva končí jejich vítězstvím. Jak je však známo, vyhrát bitvu neznamená vyhrát válku. A to historie potvrdila,“ upozorňuje moderátor.

Vojáci obou stran si pak při tónech hudby Richarda Wagnera vychutnávají opakovaný potlesk publika. Zaslouží si jej. Jsou to totiž nadšenci, kteří bitvy předvádějí zadarmo a do dobového vybavení investují vlastní desetitisíce.