Kliknutím zvětšíteJak vypadá aktuální situace kolem převzetí nemocnice řádem Milosrdných?
Když už se na něčem domluvíme, je snaha to i naplnit. Na přelomu roku jsme se s vedením magistrátu několikrát setkali. V prvé řadě musíme definovat právní rámec převodu, což je úkolem právních kanceláří. Je to proto, abychom věděli, v jakém právním rámci nemocnici převedeme. Těch případů ale v Česku bylo víc, takže nejsme první. Navíc jsme v trochu jiném režimu, jedná se o návrat naší nemocnice, která byla zabavena minulým režimem a následně navrácena. Musíme mít připravené všechny smlouvy a podklady k převedení a domluvit se na podmínkách, ať už je to hlediska vybavení nemocnice nebo budov samotných. Ať už by nemocnici provozoval kdokoliv, není dobré, aby byly majetkoprávní vztahy takto roztříštěné. Proto by se měly srovnat. Odkupem, nebo případnou směnou.
Proč Milosrdní o převzetí nemocnice usilují?
Jsou dvě smlouvy. Většinou se mluví o dvacetileté, ale jsou dvě. Jedna je dlouhodobá s městem, druhá s nemocnicí. Ta se špitálem je nájemní, která se prodlužuje vždy na určitou dobu, ta s městem je o spolupráci a za těch podmínek, že za sto korun ročně bude město nemocnici využívat. Vedle toho existuje nájemní smlouva právě pro nemocnici, ale většinou se rozhovory vedou kolem té dvacetileté dohody o spolupráci. Vznikla před pětadvaceti lety proto, že se dřívější vedení města a řádu domluvilo, aby město nemocnici nadále provozovalo. Je potřeba si uvědomit, že ji město provozovalo dlouhá léta předtím, důvod byl kvůli vzájemné dohodě. Po revoluci jsme v Brně měli asi dvanáct starších bratří, kteří přišli z různých končin a najednou se měli začít starat o majetek. Většinou to byli lidé před nebo důchodového věku. Tehdejší provinciál se rozhodl, ať město provozuje nemocnici dál, když už to dělalo desítky let. Řád si mezitím zmapoval situaci ohledně navrácení majetku. Nikdo tenkrát ale netušil, jak dlouho to bude trvat. Vymezili jsme, že může město areál v přesně daných podmínkách využívat za symbolickou částku, z čehož jsme za dobu trvání smlouvy vydělali asi dva tisíce korun. Na tom jde vidět, že konventu o výdělek skutečně nešlo a jednalo se pouze o prodloužení času na rozmyšlenou, jak dál. V dohodě je rovněž jasně definováno, že pokud řád zákonně splní podmínky pro převzetí, navrátí se k provozu.
Mohl byste popsat dřívější vývoj jednání o převodu Nemocnice Milosrdných bratří pod konvent?
Diskuse o převzetí začaly již dávno. V době, kdy se zřídila dozorčí rada, upozorňoval konvent už před lety na to, že by nemocnice měla být vedena tak, aby ji Milosrdní měli možnost převzít. V roce 2015 jsme začali podnikat konkrétní kroky, komunikovali jsme již tenkrát s bývalým primátorem o možném pokračování spolupráce. Jedna z variant tehdy byla, že by si město nemocnici pronajalo na dalších padesát let, ale apeloval jsem na to, že musí mít celý areál vizi. Ze strany města jsem ale takovou představu nikdy nedostal a vlastně ji nemám dodnes. Na tom diskuse vždy víceméně zkolabovala. Další varianta přišla před třemi lety, kdy nám město nabídlo dvě varianty, a to buď náš majetek prodat, nebo nemocnici provozovat. Rozhodli jsme se tedy pro druhou možnost.
Co se v rozhovoru dále dočtete:
Proč je v Nemocnici Milosrdných bratří roztříštěný majetek?
Plánuje řád Milosrdných do rozvoje nemocnice investovat?
Měli by se stávající zaměstnanci obávat případného propouštění?
Může Nemocnice Milosrdných bratří konkurovat ostatním špitálům v Brně?
a další…
Co vás k takovému rozhodnutí vedlo?
Od té doby je reálná pouze tato varianta, protože ze strany města by v případě prodeje ani nebyla žádná rozvojová koncepce. Historicky je areál využívaný nekoncepčně, už jen to, jak v místě byly za minulého režimu postaveny třeba léčebna dlouhodobě nemocných, technické zázemí nebo rehabilitace. Lidé vidí velký areál, tak v něm postaví nízké budovy. S architekty již připravujeme studii, jakým způsobem by areál nemocnice mohl do budoucna fungovat. Jsem přesvědčený, že ten, kdo jej provozuje nebo vlastní, musí mít nějakou vizi, jak bude vypadat. Budovy, které jsou součástí nemocnice, mají už teď, nebo v brzké době budou mít, menší hodnotu než pozemky, na nichž jsou postavené. Do budoucna bych si proto přál, aby budovy, které jsou nyní ve středu areálu, postupně zmizely a výstavba byla v liniích Polní a Vídeňské ulice. To je ale samozřejmě součást dlouhodobé vize. Téměř s jistotou neuvažujeme o prodeji majetku, naopak máme za cíl, aby se v areálu rozvíjela zdravotní a sociální péče, samozřejmě v duchu morální doktríny katolické církve. To by znamenalo, že bychom neprováděli interrupce ani případné eutanazie.
Jaké jsou vlastně na území nemocnice aktuální majetkové poměry?
Majetkové poměry jsou složité, vznikaly už v době komunismu. Milosrdní tenkrát ztratili jakoukoliv možnost nakládat s majetkem, ta jim byla navrácena až v devadesátých letech. Vznikla situace, kdy stará budova nemocnice, klášter, staré hospodářské budovy ve Vídeňské ulici a pavlačový dům, kde nabízíme ubytování zaměstnancům, patří konventu. Nízké budovy postavené v sedmdesátých letech, technické zázemí, kuchyň, rehabilitační část a léčebna dlouhodobě nemocných zase patří městu. Nejnovější pavilon akutní medicíny byl postavený se souhlasem konventu na našem pozemku, tehdy ještě podle starého stavebního zákona. Ten umožňoval městu postavit budovu na pozemku cizího vlastníka, tedy našem. Pozemky z drtivé většiny vlastní řád, pouze pozemky pod zmíněnými nízkými budovami patří Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Tam by se nicméně mělo pouze čekat na převod pod město, které je vlastníkem asi sto čtyřiceti metrů čtverečních u vrátnice. Co se týče budov, je vlastnictví rozdělené skoro půl na půl, řád ale vlastní přes tři čtvrtiny pozemků. Proto je nutné s kýmkoliv, kdo by nemocnici provozoval, uzavírat smlouvy. Veškeré přístupové komunikace kolem budov totiž patří Milosrdným, bez nich by nemocnice nebyla provozuschopná.
Je komunikace s novým vedením města po komunálních volbách efektivnější?
Dialog je jednodušší v tom, že je konstruktivnější. Samozřejmě se na věcech pracuje, nemůžu ale zatím říct konkrétně, jak dopadnou, protože to sám s jistotou nevím. Asi největší změna je v tom, že už se neříká, že to nejde, že převod potrvá deset let nebo že se postaví nová nemocnice. Nepředkládají se informace, které převod blokují a říkají, že není možný. Naopak se deklaruje, že chuť spolupracovat je. Když jsem mluvil s paní primátorkou ohledně prodloužení smlouvy, shodli jsme se na tom, že bychom se jednou za půl roku sešli a zhodnotili, jak se na problému pracuje a jestli se věci vůbec posouvají dál. Rozhodující bude nejspíš květen, protože bychom si měli říct, na jakou dobu další smlouvu podepíšeme. Vždy jsem říkal, že pokud se věci nebudou posouvat, je jednou z možností opětovné krátkodobé prodlužování smlouvy. Samotného mě to netěší, ale dohromady bych neměl jinou možnost. Další variantou by bylo nepodepsat smlouvu vůbec, což nikdo nechce, protože by to nemocnici ohrozilo a využívání nemocničních i venkovních prostor patřících konventu by bylo neoprávněné.
Plánuje konvent do nemocnice a jejího areálu investovat?
Léta mapuji, jak by místo mohlo vypadat. Vlastně to není ani tak závislé na tom, jestli nemocnici řád provozovat bude, nebo ne. Zatím nejsme na konci a stát se může všechno. Jsem ale přesvědčený, že kdokoliv bude provozovatelem, musí mít nemocnice jasnou koncepci a vizi. Ve spolupráci s architektonickou kanceláří jsme vypracovali studii rozvoje. Samozřejmě se nevyhneme dlouhodobějším úpravám, odvracím se ale od výstavby něčeho drahého a moderního na zcela jiném brněnském místě. Možná by to bylo jednodušší, začínalo by se od nuly, atraktivita současného místa nicméně spočívá v tom, že je v centru, má velkou rozlohu a je dostupné.
A konkrétní plány?
Zajímá nás využití a hodnota, primárně z hlediska praktičnosti, jednotlivých budov. Zda je máme nechat na stejném místě, nebo přesunout jinam. Ze střednědobého hlediska bychom areál rádi propojili silnicemi, protože jsem přesvědčený, že by měly být vytvořené efektivně tak, aby místo nebyla jen betonová plocha. Nejpalčivější problém z krátkodobého pohledu je rozhodně parkování, to je jedna z klíčových věcí pro to, aby byl servis pro pacienty a návštěvy na dobré úrovni. Dále pak bytová politika. Pracujeme na výstavbě bytového domu ve Vídeňské ulici, který má nabídnout zázemí jak formou malých garsonek, tak velké až pětipokojové byty. Součástí by měly být komerční prostory v přízemí, rovněž bychom tam chtěli přesunout zázemí samotného konventu. Velmi špatný je dále vjezd do areálu, kde se nyní dvě auta navzájem nevyhnou. O všech změnách bych se ale chtěl bavit se zaměstnanci nemocnice, protože považuji za nešťastné, pokud bychom s nimi o tomto nemluvili.
Garantujete po případném převzetí nemocnice zachování dosavadní péče minimálně ve stejné kvalitě, v jaké je nyní?
Nemocnici budeme přejímat v obsahu péče, v jakém momentálně je. Zdůrazňuji, že ano, řád toto garantuje, nicméně po vedení nemocnice a po městu požaduje, aby se zatím zdrželi jakýchkoliv zásadních úprav, protože pokud po konventu chce, aby garantoval pracovní smlouvy a poskytování konkrétní péče, musí zároveň vědět, o čem se mluví a v jakém stavu nemocnice je. Nemělo by se tedy přikračovat k zásadním personálním změnám, investicím nebo strategickému směřování. Pak totiž nevíme, co bychom vlastně přebírali. Nějaké změny být určitě můžou, ale protože jsme ve fázi převodu, měly by nastat se souhlasem mezi městem a řádem. Pokud bychom šli s kvalitou dolů, naběhli bychom si na vidle. Argumentoval jsem vždy tím, že provozujeme nemocnici například ve Vizovicích na Zlínsku, kde pacienti často říkají, že se tam cítí skoro jako doma. Všechno je ale o lidech, jak se personál chová k pacientům, důležité je ale i zázemí, které se pacientům nabízí. Pokud chceme kvalitní prostředí, musíme jej poskytnout i personálu a naslouchat mu.
Máte představu, jak na informace o budoucích změnách reagují zaměstnanci?
Co se týče provozu špitálu, měl jsem teď velkou možnost setkat se se zaměstnanci, a to u příležitosti oslav našeho zakladatele svatého Jana z Boha. Snažil jsem se jim vysvětlit, kdo byl zakladatelem areálu a měl jsem vlastně poprvé i možnost odpovědět na některé otázky, třeba o tom, co plánujeme do budoucna. Jakkoli respektuji, že se nejedná o moje zaměstnance, mají každopádně právo na to, aby věděli, v jaké jsou situaci a kam nemocnice směřuje. A současně jaké má případný další provozovatel úmysly.
Lze tedy říct, že se současní zaměstnanci o svá místa bát nemusejí?
Personál se o svoje místo bát nemusí. Otázka je, jak bude vypadat vedení nemocnice, tam si umíme představit případné změny. Pramení to ale z faktu, že chceme spolupracovat s někým, komu důvěřujeme a vybereme jej na základě transparentního výběrového řízení, v němž současně do jisté míry zmapujeme možnosti. Pokud bychom se stávajícími zaměstnanci nechtěli ve spolupráci pokračovat, byli bychom sami proti sobě, protože už nyní je dobrého personálu málo.
Kolik peněz byste případně vyčlenili na rozvoj špitálu?
Spíš bych se vydal cestou postupných rekonstrukcí. Nalijeme-li čistého vína, zjistíme, že většina zdravotnických zařízení prochází neustálou obměnou, a to ať už větší nebo menší. Nejhorší je, když to není plánované. Samozřejmě se nějaké takové věci vyskytnout můžou, ale obměna a postupná modernizace by měla být kontinuální, postupně by se na to rovněž měly vyčleňovat a shánět prostředky. Počítáme, když pominu náklady na provoz, které jsou zajištěné, že bychom peníze na rozvoj čerpali z dotačních programů. Co se týče obytného domu, který plánujeme stavět, na ten aktuálně prostředky máme, a to buď sami, nebo ve spolupráci s naší mateřskou provincií. Další rekonstrukce by nejdříve měly formu návrhu, který se předloží řádu a následně se o něm diskutuje, teprve poté se rozhodne, jak se bude projekt financovat. Zároveň podléháme schválení města, není to o tom, že bychom si řekli ano, do takového projektu jdeme hned.
Jak se chcete prosadit mezi poměrně velkou brněnskou konkurencí? Přeci jen ve městě funguje hned několik dalších nemocnic.
Už nyní o tom s městem komunikujeme, protože má určitou povinnost zajištění zdravotní péče Brňanům. V současné době toto zajišťují dvě zařízení, a to Úrazová nemocnice a naše. Nechceme mít ve špitále specializované výukové pracoviště univerzitního typu, jinými slovy nechceme suplovat univerzitní nemocnice, kterých už je v Brně dost. Spíš bychom rádi fungovali pro samotné Brňany. Protože nebudeme fakultní nemocnicí, bude větší prostor primárně pro pacienty. Plánujeme poskytovat základní péči v oblasti chirurgie, interny, gynekologie a léčebny dlouhodobě nemocných pro Brňany a pro klientelu, která je na okraji společnosti, například pro lidi bez domova. Nebojím se, že bychom si nedokázali vytvořit vlastní profil.
10
3
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
