Při maratonu najel tým téměř 2200 kilometrů. Trasu určovalo několik základních bodů, jimiž museli cyklisté projet. Kudy se k nim dostanou, však plánovali sami. Letošní závod zahájili výletem do Drážďan a poté putovali napříč barokními památkami v České republice. „Navštívili jsme třeba Františkovy Lázně, Vranov nad Dyjí, Zelenou horu nebo zámek v Kravařích. Vtipné bylo dostat se na Svatý Kopeček u Olomouce. Nakonec jsme na něj museli kvůli chybě v plánování běžet křížovou cestou,“ vypráví Myška.

Nejobtížnější byl podle něj začátek cesty. „První den byla extrémní horka. Na asfaltu mohlo být až pětapadesát stupňů Celsia. Když jsme poté projížděli kolem Mostu, chytly nás naopak obrovské bouřky,“ vzpomíná třiatřicetiletý sportovec.

Ani za bouřek se však cyklisté neschovávali. „Jeli jsme nonstop. Byli jsme rozdělení na dva týmy a jeli štafetově vždy dvanáct hodin. Jedna část posádky mezi tím vždy předjela autem druhou a spala. Moc jsme si ale neodpočinuli, za závod jsme naspali maximálně dvanáct hodin,“ zmiňuje Myška. Při cestě týmy navštěvovaly také pacienty s nemocí motýlích křídel, kteří jim nabízeli i nocleh.

Při maratonu vybrali cyklisté veřejnou sbírkou téměř devadesát tisíc korun, které věnovali na ozdravný pobyt pro nemocné. „Naším cílem bylo hlavně šířit o nemoci povědomí a pacientům sbírkou ukázat, že na ně myslíme. V týmu jsme měli jednoho hendikepovaného a jednoho nevidomého člena, které jsme začlenili do kolektivu,“ zdůrazňuje Myška.