Hned vedle pak političtí vězni a jejich rehabilitační procesy. Tak vypadá jedno z míst, kam se Brňané nemohou bez speciálního povolení dostat. Spisovna brněnského krajského soudu.

„Jsou zde uskladněné tisícovky spisů ze soudů prvního i druhého stupně. Ve spisovně leží jak trestní kauzy, tak věci občanskoprávní. Také se zde nacházejí spisy správního soudnictví,“ popisuje dozorčí úřednice brněnského krajského soudu Eva Uhrová rozlehlou místnost, která sídlí až pod střechou justičního paláce. Od doby, kdy ji nechal postavit císař František Josef I., se „na půdě“ prakticky nic nezměnilo.

Starodávné vrzající skříně jsou původní. Regály podél stěn také. Mění se v nich jen spisy. Možná právě proto si spisovnu vybrali i filmaři. „Režisér Antonín Moskalyk tu točil jeden z dílů Četnických humoresek. Vybral si zrovna kout, který byl samá pavučina. Zajímavé je, že ten prach a špína nakonec nebyly v televizi vůbec vidět,“ usmívá se Uhrová.

Dovnitř se jen tak někdo nedostane. „Pokud se chce soudce podívat do spisu, který je zde uložený, musí mít podepsanou žádanku od vedoucí kanceláře nebo předsedy soudu. S číslem spisu přijde za mnou a já mu ho najdu,“ popisuje proces vydávání archivních dokumentů pracovnice spisovny Hana Pospíchalová. Přestože jsou na jejím pracovišti tisíce spisů, umí najít ten konkrétní hned.

„Není v tom žádná věda. Podle spisové značky je to snadné,“ říká Pospíchalová. Spisovna není žádný holubník a řídí se podle skartačního řádu, který vydává ministerstvo spravedlnosti. Trestní kauzy leží v budově soudu maximálně třicet let, rozvody „od stolu a od lože“ až pětasedmdesát roků. Každý spis má svou lhůtu uložení.

„Po jejím vypršení dáváme vědět zaměstnancům Moravského zemského archivu. Ti rozhodnou o případné skartaci nebo si spis odvezou a uloží ve svých archivech,“ říká Uhrová.