Technické muzeum v sobotu uspořádalo pro děti i rodiče dílnu létajících draků. V neděli si pak šli své výtvory vyzkoušet na Medlánecké kopce.

„Dílnu papírových draků jsme dělali vůbec poprvé. Myslím, že měla slušný úspěch. Přišlo asi dvacet lidí a hlavně nám krásně vyšlo počasí,“ pochvaluje si organizátorka Taťána Slavíková chladný vítr, který se proháněl mezi červenajícími šípkovými keři v chráněné oblasti Medláneckých kopců. „Pouštíme tady, protože je to z muzea nejblíže. Jinak se draci pouští i na Kraví hoře a taky na novém sídlišti v Líšni je velké větrné prostranství,“ vypočetla vhodná místa pro pouštění létajících draků Slavíková.

Na vybledlé trávě pobíhá skupinka dračích vodičů, která přišla z muzea a mísí se lidmi, kteří přišli sami. „Bydlíme tady kousek, tak vždycky chodíme s taťkou draka pouštět sem. Tohohle jsem si ale nevyrobil sám. Koupili jsme ho v Globusu,“ usmívá se šestiletý Oldřich Groch. A má proč. Zatímco jeho drak z obchodu lehce plachtí desítky metrů nad vrchem, ti ručně dělaní se létat teprve učili. Maminky nejvíce bojovali s provázky a těžištěm draka, tatínkové se trápili řízením svých dětských týmů. „Musíme počkat až foukne. Nechoď ke mně! Připrav se… A jedem!“ vykřikovali a rozbíhali se, aby s pohledem na kroužícího draka za chvíli vběhli do šípkového keře.

„Tady to houby fouká. Musíme jít támhle,“ velí jeden z tatínků a nenápadně se přesouvá blíž k chlapci z drakem ze supermarketu. On i většina lidí z výtvarné dílny, mají draky s rozesmátými, klaunovskými a šklebícími se obličeji. Jen jeden z nich je bez tváře. Nese totiž logo Windows Microsoft. „Mám rád počítače,“ přiznal chlapec, který se styděl říct své jméno. „Error, error,“ volal na svého dědečka za chvíli, když mu dílko odmítlo už po padesáté vzlétnout do vzduchu. A ostatní na tom nejsou o moc lépe.

„Pro nejlepšího draka máme připravené volné vstupenky do muzea. Ale který to bude, to nevím,“ směje se Taťána Slavíková při pohledu na draky zběsile se řítící se na hlavy svých tvůrců.