Nikdy mě nenapadlo, že se díky obrazům stanu slavným, říká brněnský malíř

Malování se s Halvou táhne od útlého dětství, sám říká, že když se jej rodiče chtěli zbavit, dali mu do ruky pastelky. Ty mu mezi prsty zůstávají dodnes. Ani na vteřinu nepochyboval, že by se nejednalo o krok správným směrem, tvoření se jednoduše nedokáže nabažit.

„Přes to, že to dělám už více než třicet let, je to stále mojí nejoblíbenější činností. Ve škole jsem kvůli malování neměl úplně dobré známky, protože jsem si většinou maloval to, co jsem chtěl a nerespektoval zadání. Učitelé mě už tehdy přihlašovali do různých soutěží, kde jsem se většinou umisťoval na dobrých místech. Že bych ale někdy uvažoval o kariéře malíře a že se díky ní stanu slavným nebo vydělám peníze, to mě ani ve snu nenapadlo,“ vypráví šedesátiletý umělec s pokorou.

Silný vichr lámal stromy v ulicích Brna, na auta tam padaly i troleje

Malířství ani jinému výtvarnému umění se přitom na poli studia nikdy nevěnoval. Vyučil se strojním zámečníkem, vzápětí nastoupil do Královopolských strojíren. Nadání a inspirace jej neopustily ani na vojně, kam musel narukovat „Po vojně jsem začal vystavovat. Před devětaosmdesátým rokem to ale fungovalo trochu jinak než dnes. Pokud člověk nebyl někde organizovaný, tak vlastně vystavovat ani nemohl. Dalo se vystavovat pouze v rámci nějaké skupiny nebo sdružení, takže pokud jsem si chtěl udělat samostatnou výstavu, musel jsem si sehnat ještě třeba další dva lidi, což už se dalo považovat za nějaké sdružení,“ popisuje muž peripetie dřívějšího režimu.

Zlom nastal teprve po revoluci, kdy se Halva rozhodl zariskovat a vydat se naplno na dráhu umělecké tvorby. „Malování byla taková činnost, která mě maximálně bavila a říkal jsem si, že by byla škoda nevěnovat se jí takzvaně na plné pecky. Když máte stálé zaměstnání, a ještě chcete malovat, vždycky se ty dva světy trochu perou. Máte sice inspiraci a chuť do práce, ale víte, že druhý den musíte jít do zaměstnání a dělat něco úplně jiného. Proto jsem si řekl, že to risknu a celkem se to povedlo,“ pochvaluje si Halva bohatou kariéru.

Pozor, patříte mezi ně? Na jihu Moravy letos končí platnost sto tisícům řidičáků

Výraznější úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Během prozkoumávání nových pražských galerií si Halvovy tvorby všimli výtvarníci až z dalekého Japonska, a společně začali psát novou uměleckou kapitolu, jež se táhne dodnes. „Má to tu výhodu, že to není jedna galerie v Tokiu, Kobe nebo někde jinde. Jejich systém výstav funguje trochu jinak. Pronajímají si různé komerční prostory, kde později dělají výstavy, což je obrovská výhoda, protože tak moje tvorba cestuje po celém Japonsku,“ oceňuje malíř.

Výtvarné techniky rád mění a kombinuje, nazývá to hledáním cestiček. Častým motivem prolínajícím se umělcovými obrazy jsou historie a archeologie, o něž se ve volném čase sám zajímá. Na druhou stranu rád oceňuje dobrý humor a mnohdy ve svých obrazech reaguje na aktuální společenskou situaci. „Rádi se ženou cestujeme, takže je člověk po návratu domů plný dojmů a snaží se je nějak zpracovávat. Pak se dostávají do obrazů,“ říká brněnský umělec. Aby vytvořil neoddělitelný celek, zpracovává si k obrazům i autorské rámy.

Malířství popisuje jako neustálé hledání a pokusy o vyjádření vlastního záměru. „Co se týče plánů do budoucna, vždy si vzpomenu na židovské přísloví, které říká, chcete-li pobavit Boha, řekněte mu o svých plánech. Můj plán je, aby energie, se kterou maluji, vydržela co nejdéle. Jsem otevřený novým příležitostem i případným spolupracím, takže si nepřeju nic jiného, než aby vše fungovalo tak, jak funguje doteď,“ doufá s nadějí v hlase malíř z brněnské Lesné.