Na počátku 80. let předminulého století se brněnská radnice rozhodla zlepšit stav městských kanalizací. Žádný z radních tehdy ještě netušil, že více než do historie městských stok se toto rozhodnutí zapíše do dějin archeologie. V září roku 1891 narazili dělníci v místě dnešní křižovatky Francouzské a Přadlácké ulice na shluk velkých zvířecích kostí doprovázených několika neobvyklými předměty.

Archeologové ohlásili nález profesorovi brněnské německé techniky Alexandru Makowskému, který se paleontologickému výzkumu brněnských spraší věnoval již řadu let. „O vlastním uložení kostry a hrobové výbavy víme poměrně málo, protože značná část inventáře byla zachráněna dělníky z výkopu: kosti a zuby nosorožce, dlouhé mamutí kly a červeně zabarvené menší kosti, mezi nimiž spočívalo několik kostěných a kamenných destiček. Většina těchto předmětů našla dočasné přístřeší ve stavebním domku,“ uvedl Martin Oliva z Archeologického ústavu Moravského zemského muzea.

Ilustrační foto.
Bič na neoprávněné vjezdy do centra Brna: častější botičky za dvojnásobnou cenu

V červeně probarvené spraši, v hloubce čtyř a půl metru narazili archeologové na metr dlouhý kel, pod nímž ležela celá mamutí lopatka a těsně vedle ní lidská lebka. Ta byla původně celá, ale obličejovou část jí tehdy nedopatřením rozšlápl jeden z dělníků. Při lebce ležely další lidské kosti, rovněž červeně zabarvené. Dále se na místě našlo větší množství žeber nosorožce, malé křehké destičky a rozpadlý kus mamutoviny, který se podařilo slepit do podoby mužské plastiky. „Antropomorfní figurky, jsou-li v držení šamana, mohou představovat duchy předků. Jindy do nich šamani chytají duchy nemocí nebo duše lidí i zvířat, takže se stávají rekvizitami různých ceremonií. Ze základních šamanských potřeb chybí v hrobu z Francouzské ulice pouze buben,“ dodal Oliva.

Tří a půl letá Antonie Chrástecká už za pár měsíců bude chodit bez ortézy.
Příběh vážně nemocné dívky z Brna: nohu jí zachránil nový způsob léčby

Muž z hrobu Brno 2, jak archeologický nález šamana pojmenovali, byl robustní a silný. „Nejnovější genetické studie poukazují, že lidé v období gravettienu měli tmavou barvu kůže, vědecké poznatky tak mění zažité stereotypy o podobě našich dávných předků. A také jsou pádným argumentem proti hlasatelům výlučnosti bílé rasy,“ sdělila antropoložka Eva Vaníčková.

Šamanova loutka je jedním z nejvzácnějších exponátů Moravského zemského muzea. „Obličej, jehož kostra se téměř nedochovala, jsme zastřeli provázky s ozdobami z třetihorních dentálií. Pokrývky hlavy jsou pro sibiřské šamany totiž typické, asi jim pomáhají navodit stav transu, stejně jako bubnování, alkohol, houby, či dým. Samozřejmě jedinec z nynější Francouzské ulice nemusel vypadat právě takto, ale jistě vypadal tak nějak,“ poznamenala Vaníčková.