Pojízdné prodejny většinou jezdí do menších obcí. Například na Hodonínsku si vybírají místa s méně než třemi tisíci obyvateli. Na druhou stranu se ale nevyhýbají ani brněnským sídlištím. „Byla jsem překvapená, když jsem prodejnu s masem viděla v Líšni. Je tu totiž spousta obchodů, kde si lidé mohou maso koupit," podivila se například Pavla Kotásková. Přesto přiznala, že uzeninám koupeným v dodávce dává přednost před těmi ze supermarketu. „Jsou domácí a chutnají mnohem lépe," řekla Kotásková. Proto jí nevadí, že si za ně připlatí.

Právě vyšší ceny byly důvodem, proč na Blanensku pojízdné prodejny postupně skončily. Ještě před osmi lety se dvakrát týdně objevovaly v místech, kam nejezdí autobusy. Dnes si lidé musí poradit sami. „Pojízdné prodejny musí splňovat stejné požadavky jako kamenné obchody. Nesmí v nich chybět teplá a studená voda, toalety, mrazáky, chladicí vitríny a podobně. Když jsme obchod zavřeli, byli jsme ještě rádi, že jsme skončili na nule a nezadlužili se," vysvětlil bývalý majitel pojízdného obchodu Jan Buš ze Slatinky, který prodával na Blanensku.

Majitelé pojízdných prodejen si ale zároveň uvědomují výhody prodeje na čtyř kolech. „Jsme v kontaktu se zákazníky. Můžeme jim vysvětlit, v čem jsme lepší než konkurence a odpovědět na jejich dotazy," vysvětlil farmář František Němec z Netína na Vysočině. Se svými prodejnami objíždí i jižní Moravu a prodává uzeniny a mléčné výrobky pocházející z jeho rodinné farmy.

Čtěte více v úterním vydání Deníku Rovnost

KATEŘINA GARDOŇOVÁ

REDAKTOŘI ROVNOSTI