Šestice lidí nasedla na hlavním nádraží na vlak, aby se na něj po šesti dnech a objetí celé republiky zase vrátila. Bohatší o zážitky a dva tisíce tři sta procestovaných kilometrů.
„Jiní lidé taky jezdí po republice vlaky. Většinou to ale vezmou rychlíkem a za tři dny jsou zpátky. My jsme ale chtěli poznat zemi z malých lokálních tratí, které téměř přesně kopírují pohraničí. Některé z nich se budou zavírat a tohle byla poslední šance se jimi projet,“ popisuje cestu organizátor akce Miloš Stloukal.
Stloukal, stejně jako dalších pět účastníků, je milovníkem drah. Osmnáctiletý student se chce jednou stát strojvedoucím a tomu podřizuje všechno. Výlet okolo celé země prý byl něco jako studijní zájezd. „Hodně jsme mluvili s lidmi od drah, ti na nás byli hodně milí. Někteří povídali o minulosti a třeba nám i umožnili přespávat v odstavených vagonech,“ pochvaluje si Stloukal.
Právě spaní prý bylo velké dobrodružství. „Jednou to byl třeba plošinový nákladní vůz, to bylo velmi stylové. Jindy jsme leželi pod hvězdami v obilí, druhý den jsme zase zalehli na nákladové rampě,“ říká Stloukal. Koupání bylo podobně svobodomyslné. „I v tom spěchu si někteří z nás našli čas a vlezli si do řeky. Otava, Úpa, Osoblaha, Ostravice a Bečva, tam všude jsme se namočili,“ vzpomíná Stloukal.
Cestovatelé se povětšinou navzájem neznali a zkontaktovali se například pomocí internetu. Už po prvních pár minutách cesty prý zavládla ve vagonu dobrá nálada. Akce se zúčastnili především mladí lidé, jejich věkový průměr byl okolo dvaceti let. „Měli jsme ovšem jednu výjimku. Jel s námi pán, který měl sedmačtyřicet. Vypadal tak trochu jako náš otec,“ směje se Stloukal.
Na trase čekalo cestovatele celkem čtyřiašedesát přestupů. „Bylo to neuvěřitelné. Za celou dobu nám téměř nic neujelo, všechno šlapalo podle plánu jako hodinky. Vlaky měly minimální zpoždění. Až ten poslední přípoj nám ujel.A to se na tak dlouhý výlet dá, ne?“ usmívá se Stloukal.