REPORTÁŽ

Je přesně půlnoc a před hlavní pokladnou u brněnské Kajot arény stojí asi třicet lidí. Přejí si, aby byl už čtvrtek deset hodin dopoledne. To je totiž magická doba, kdy se otevře volný prodej vstupenek na semifinále hokejové Extraligy. Rozzářená Kometa dvakrát proletěla nad překvapenou Plzní a brněnští fanoušci teď udělají téměř cokoliv, aby svůj tým mohli vést k dalším dvěma vítězstvím. I když to znamená strávit ještě alespoň deset hodin ve frontě.

Většina přítomných si z domu donesla rozkládací židle. Ti, co zapomněli, teď hlasitě klejí a hledají místo na zemi. Mezi lépe připravenými je i fanoušek, který na místo dorazil jako úplně první. „Přišel jsem už o půl šesté odpoledne. Mám tři děti a všechny fandí. Proto jsem lístky moc chtěl,“ vysvětluje Norbert Bojanovský.

S tím jak přichází další lidé, stále častěji se mluví o počtu lístků, který bude k dispozici. Předmětem sporu je papír vylepený v okně hlavní pokladny. Ten říká, že do volného prodeje půjde tři sta vstupenek na oba zápasy. „Myslí tři sta na jeden zápas a tři sta na druhý,“ doufá jedna ze zástupkyň něžného pohlaví mezi fanoušky. Jeden člověk si může koupit nanejvýš pět vstupenek na každý zápas. Kolik lístků doopravdy bude, nikdo neví.

Hodinu po půlnoci už čeká ve frontě přes čtyřicet lidí. Debata o lístcích neutichá. Kolují historky o vstupenkách nabízených za tisíce korun. „Před utkáním se Spartou tu chlap prodával lístky za tisíc korun. Parta věrných fans Komety si ho odchytla a dala mu na držku,“ vypráví fanoušek Petr. Lidé, kteří se snaží na obchodu s lístky příliš vydělat, nejsou mezi fanoušky oblíbení.

Očíslovat se

Hledá se fixa nebo propiska. Jednoho z aktivnějších fandů totiž napadlo, psát pořadí jednotlivců ve frontě na jejich ruce. Ti, kteří už mají své číslo se začínají choulit do spacáků nebo pod deky a nechávají kolovat láhev slivovice. Přituhuje.

Hodiny se vlečou a ti, kteří neusnuli, znovu rozpoutávají debatu o lístcích. Fanynka Markéta Povolná, která podle čísla na ruce patří do první dvacítky příchozích, všem vyráží dech. „Pro sebe už lístky mám. Tady ve frontě čekám na další pro známé,“ prozrazuje. Ostatní nechtějí její obětavosti věřit.

V pět hodin ráno už je na místě kolem osmdesáti lidí. Začíná být jasné, že na všechny se nedostane. „Já jsem v pohodě,“ říká fanda David Grulich a ukazuje čtyřku na hřbetu ruky. Ostatní tak v pohodě nejsou. Očekávané oteplení nepřichází. Někteří vyjadřují podezření, že chlad a studený vítr poslal někdo z Plzně.

O půl deváté začíná nálada stoupat. Zásoby alkoholu sice většině lidí došly, pocit blížícího se otevření hlavní pokladny je ale hřeje. Fronta je teď dlouhá skoro až k tramvajové zastávce. Na místě je téměř dvě stě zájemců o lístky.

Deset hodin! Brána se otevírá a pouští první šťastlivce k hlavní pokladně. Euforii ale za pár okamžiků střídá vztek, rozčarování a lítost. Fandovi označenému číslem devětadvacet zavírají bránu před nosem. Je konec. Lístků bylo doopravdy jen tři sta. Proč se nedostalo až na třicítku není jasné. Bez vstupenek zůstává více než sto padesát lidí. Někteří z nich čekali před Kajot arénou už od jedné ráno.

Opačné pocity zažívá skupinka vyvolených, kterým se mnohahodinové čekání vyplatilo. Fanoušek Petr odvolal kvůli sobotnímu utkání oslavu narozenin. Teď drží v ruce lístky. „Nejkrásnějším dárkem by byla výhra a postup do finále,“ přeje si.