Lidé se v horkém sobotním dopoledni tlačí v uličkách mezi stánky, v kterých nabízí snad úplně všechno a občas i chřest. Celý střed Ivančic si zabírají chřestové slavnosti a zdálky lze vidět ruské kolo a slyšet pouťový ruch. „Tak co mládeži? Prodloužíme si to,“ hecuje z reproduktoru kolotočář děti jezdící na autodromu a moc se mu to nedaří.

Starší muž v kraťasech a sandálech se ptá zřejmě svého vnuka, jestli si nedá cukrovou vatu a k nebi mezitím stoupají dvě housenky. Někomu uletěly dva balónky, zelený a žlutý, nejspíš malé holčičce s kšiltovkou, která teď brečí.

Ale i mezi stánky s pouťovým brakem nalezne člověk stánek, kde si může koupit něco z chřestu. V jednom vaří televizní kuchař Petr Stupka. „Chřest se má vařit hodně pomalu, na mírném ohni asi pět minut, aby zůstal pěkně šťavnatý. Pak se dá využít i ten vývar, třeba na omáčku,“ radí Stupka jedné paní, která si u něj vařený chřest kupuje.

Kuchař dodává, že on jej tady dělá v páře. „Vývar bychom tady stejně nevyužili a to by byla škoda. Z páry je chřest taky vynikající,“ vysvětluje Stupka a paní žvýkající sousto chřestu s ním mlčky souhlasí.

Degustaci chřestových specialit mají i v Ivančickém kině. „Koupíte si vstupenku, dostanete příbor, tady tu brožuru s programem a různými recepty a tři tolary. Za ty si můžete potom koupit, to co vám na ochutnávce bude chutnat,“ vysvětluje sympatická brunetka za stánkem se vstupenkami.

Ulice centra Ivančic křižují mladé i starší páry nebo rodiny s dětmi. „Snědla by nejradši všechno, co vidím,“ směje se žena v nejlepších letech na prodavačku cukrovinek.