Lékaři zavádějí do tepny Miloše Mareše tenkou trubici, sondu a pomalu se dostávají až k cévě těsně u srdce, která ho zásobuje krví. „Cítíte něco?" ptá se kardiolog Petr Kala. Vousatý muž je plně při vědomí a s úsměvem doktora ujišťuje, že ho to nebolí.

Do ordinace přišel Mareš, protože ho při ranní projížďce na kole trápila ostrá bolest na hrudi. „Po deseti vteřinách, když jsem zmírnil tempo sama odplynula. Chytla mě, i když jsem se třeba naštval," vzpomíná devětapadesátiletý muž ze Silůvek na Brněnsku.

Mareš není typický pacient tohoto zákroku. Vždycky si myslel, že má srdce v pořádku hlavně proto, že ročně najezdí osm tisíc kilometrů. Jen se mu v posledních letech zvýšil tlak. Jako muž má dvoutřetinovou šanci, že ho zúžení cév postihne.

Lékaři cévu rozšiřují a zavádí takzvaný sten, který je vyztuží. Stojí padesát tisíc. Ještě nezbytná kontrola a po půl hodině operace končí. Večer se Mareš nejspíš podívá domů.

Jak Kala dodává, přímý přenos operace připravili hlavně pro laiky. „Normální lidé viděli jeden. Cítím vůči nim dluh. Chci, aby viděli, že operace nebolí a jak jí předcházet," podotýká. V říjnu první přenos vidělo tři tisíce lidí.

Mareše doktoři odváží z operačního sálu. Usmívá se. Může dál jezdit na kole a hlavně žít. Jen bude brát léky.