Již od hradní brány doléhá k lidem, kteří míří na Pernštejn, řinčení zbraní, které se mísí s rozjásanými dětskými hlasy. Na pódiu totiž zrovna dovádějí šermíři. Děti jsou jejich vystoupením naprosto pohlceni. „Běž dál od toho pódia Tomášku, mohli by tě praštit,“ napomíná jedna z maminek svého syna. Ten si však jejích slov nevšímá. Představení je silnější.

O kousek dál si děti užívají středověk na vlastní kůži. Vyzkoušet si střelbu z luku nebo z kuše je lákadlo, kterému podlehnou i ti nejmenší. I když sami zbraně leckdy nezvládnou. „Tatínku pojďte nám pomoct, ať si chlapeček neublíží,“ pobízí střelmistr muže, jehož asi tříletý synek zápolí s kuší. Malý střelec nakonec s pomocí svého otce zbraň nejen udrží, ale dokonce i trefí terč.

Zatímco některé atrakce na dětských tvářích vykouzlí úsměv, jiných se mladí návštěvníci Pernštejna spíš bojí. Ti úplně nejmladší jsou vyděšeni i ze střelby z děla. Rána stíhá ránu a ani ruce na uších nezabrání tomu, aby výstřel s člověkem pořádně nezatřásl. Některým dětem to vhání až slzy do očí. „Neboj, teď půjdeme na koníčky, jo?“ uklidňuje proto maminka plačící dítě, které chová v náručí.

Nejen děti, ale i dospělé dokáže vyděsit místní kat. Přestože je okolo něj hlouček lidí, ne všichni mají odvahu přistoupit až k jeho mučidlům. A když už tam vstoupí, často na sebe prozradí i to, co sami neví. Kat totiž předvádí účinek mučidel přímo v praxi. „Tak kolik cigaret jsi vykouřil minulý rok? Třicet? To se mi nějak nezdá,“ prohlašuje kat a napíná dál skřipec. Chlapec, kterého na mučidla vydala jeho matka, počet vykouřených cigaret záhy navyšuje.

Všichni diváci si tak místních atrakcí užívají opravdu na plno. I když nejvíc se samozřejmě baví děti. Právě jim je totiž slavnost určena především.