Zatímco na Brno se před pátou hodinou večer z potemnělé oblohy tiše snáší vločky neobvyklého listopadového sněhu, uvnitř fakulty Strojního inženýrství to vře jako v kotli rockového koncertu. “Přihlásilo se přes čtyři sta závodníků a víc než padesát týmů, které poběží štafetu,“ odhaduje Ivo Šmarda z Centra sportovních aktivit Vysokého učení technického krátce před zahájením jubilejního ročníku neobvyklého závodu.
Přihlásit se do něj může kdokoliv, kdo si na trasu troufne. Převažují ale studenti brněnských vysokých škol a drtivá většina z nich jsou muži. „Kdybyste si to vyzkoušela, tak pochopíte, že ten závod je docela náročný,“ vysvětluje nepoměr Šmarda.
Nemůže tušit, že redaktorka už je pevně odhodlána schody pokořit. „Znáte pravidla? Nedotýkat se zábradlí. Když se vám začnou před očima dělat mžitky, tak pěkně po čtyřech,“ udělí jeden z pořadatelů poslední radu a redaktorka vyráží vzhůru.
Když se o dvě a půl minuty později hroutí do křesla v Ústavu matematiky v devatenáctém patře fakulty, má už o mžitkách před očima velmi konkrétní představu. Vzápětí do cíle dobíhá i první štafeta závodu. „Pánové jsou džentlmeni, tak jsem měla tu měnší třetinu trasy,“ žertuje tradiční účastnice a proděkanka Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií Jarmila Dědková. Schody s ní vyběhl i proděkan Miloslav Morda a tajemník Stanislav Hanus.
Cílem postupně probíhají i originálně vystrojené týmy lyžařů, horolezců či vodáků. Posledně zmiňovaní s sebou nesou i dosti věrohodnou atrapu utržené nohy a nosítka se zraněnou vodačkou, které má končetina patřit. „Čo ju žralok prešiel?“ táže se zděšeně jeden z přihlížejících.
Za nápaditost si nakonec vodácká štafeta z Kajak VUT ve své kategorii vyslouží stejně jako loni prvenství. O pomyslné zlato se tentokrát dělí s lyžaři. Úspěšně trasu překoná i štafeta biketrialistů, kteří do schodů skáčí na kolech. Nakonec padne i pětiletý rekord tradičního zápolení. S časem minuta deset a pět setin vteřiny jej získává student Masarykovy univerzity Matúš Vnenčák.
