Někdo téměř omdlívá, jen co ho jednou píchnou. Do této kategorie sice brněnský motocyklový jezdec Karel Abraham tak úplně nepatří, přesto mu vidina injekcí nedělá dobře. Aby se zúčastnil nejdůležitějšího závodu sezony, Velké ceny České republiky na Masarykově okruhu, musel se překonat. Vpichů do těla zažil minulý víkend jako při náletu včelího hejna. „Mohlo jich být mezi čtyřiceti až padesáti," počítá třiadvacetiletý jezdec královské třídy MotoGP. Lékaři mu umrtvovali bolavé levé rameno, aby mohl nastoupit do domácího závodu motocyklového mistrovství světa.
Musel jste se hodně překonávat?
Byla to pro mě velká oběť, protože injekce fakt nemám rád. Musím vždycky vidět, kde mě píchají, jenže u ramene to nešlo. Takže mi nezbylo než jen čekat. Bylo to nepříjemné.
Kolik jste jich dostal?
Před každým tréninkem, kvalifikací i závodem průměrně po šesti, plus nějaké i po dojetí. Mohlo jich být mezi čtyřiceti až padesáti. Navíc zezadu pod lopatkou až do ramene mi narvali i sedm centimetrů dlouhou jehlu. To byl fakt hnus.
Nebojíte se, že padesát umrtvujících injekcí na vás zanechá následky?
Uvědomuju si, že to není moc dobré. Při brněnské Velké ceně jsem ale udělal vše pro to, abych závod jel, i když to bylo asi trochu přes hranu.
Bylo těžké rozhodnout se startovat, i když jste věděl, že vás čeká bolest?
Spíš bylo těžké rozhodnout se opačně, protože šlo o domácí závod před našimi fanoušky, mými sponzory. Udělal jsem vše, abych jel.
Vaše rameno se nezlepšilo, spíš naopak. Litujete svého rozhodnutí?
Ne. Stojím si za tím, že bylo správné.
Tento víkend nejedete Grand Prix Velké Británie, přitom závody nerad vynecháváte. Jak bylo těžké přijmout fakt, že to teď nepůjde?
Doktoři říkali, že tam nemám jezdit. Rameno sice necítím, ale když sednu na motorku, zase rozbolí, a takto ho nevyléčím nikdy. Vzhledem k letošní sezoně, která se už druhá za sebou nedaří podle mých představ, to tentokrát nebylo tak těžké.
Závody si asi nenecháte ujít aspoň v televizi. Budou vás u ní svrbět ruce?
Bude mě štvát, že nejsem na startu, ale bohužel… Uvědomuju si, že to nejde.
close
zoom_in
Rameno jste si pochroumal pádem před dvěma týdny v americkém Indianapolis. Co se stalo?
Letošní sezonu mě provází obrovská smůla. Když už jsem se vylízal z virové infekce, podělala se mi motorka. Vynechalo vstřikování benzinu, které se po chvíli zase obnovilo, kvůli tomu mi uklouzlo zadní kolo a dopadl jsem nešťastně na rameno.
Někteří fanoušci si už z vás utahují, že často padáte. Štve vás, že tentokrát vše způsobila technika, ale podle nich neumíte jezdit?
Slyšel jsem to, ale když něco podobného lidi baví, ať to dělají. Padat nechce nikdo, protože to bolí. Kdo to nechápe, měl by se nad tím aspoň zamyslet.
Jakou myslíte, že máte u domácích fanoušků reputaci?
Pokud to beru podle lidí, kteří píšou do internetových diskuzí, což je nejčastější zdroj, pro osmdesát procent z nich jezdím špatně, nemají mě rádi. Ale beru to tak, že na internetu drtivá většina jen pomlouvá. Málokdo se vás zastane.
Je těžké se s tím srovnat?
Snažím se diskuze moc nečíst. V mistrovství světa se pohybuji od patnácti let a už od začátku se mnou mají někteří problém. Tenkrát to bylo kvůli tomu, že jsem jezdil výrazně pomaleji než Lukáš (Pešek pozn. red.). Ze začátku jsem tyto názory skousával těžko, ale když od patnácti stále něco takového slyšíte, naučíte se to přecházet, neřešit. Na internetu mají všichni milion keců, ale nikdo vám to nikdy neřekne přímo. Vlastně jen jednou v životě za mnou přišel člověk a pověděl mi, co si o mně myslí.
Co říkal?
Řekl, že jsem kretén a že mě nemá rád. Ale byl aspoň dost odvážný na to, aby mi na rovinu řekl, že se mu nelíbím.
Ceníte si jeho přístupu?
Samozřejmě mě naštval, ale nebyl zbabělec. Na rozdíl od ostatních, kteří na internetu pod přezdívkou dělají machra a píší, že mi to klidně řeknou do očí. Tak ať to udělají. Je strašně jednoduché o tom psát, ale otevřeně se k tomu přiznat? To nikdo neudělá.
Vyzýváte tedy, aby vám kritici přišli svoje názory říct?
Nebyl bych šťastný, aby najednou dorazilo dvacet lidí, ale psát to jen na internetu je zbabělost. Když někoho nemám rád, taky za ním stále nebudu chodit a říkat mu, že je idiot. Ať si to o mně klidně myslí, ale neprojevují se. Shazovat někoho nemá smysl.
Doplácíte na to, že jezdíte mezi motocyklovou elitou v nejprestižnější třídě mistrovství světa?
Kdybych závodil ve slabší kubatuře a sbíral umístění na stupních vítězů, spousta z nich by musela zmlknout. Ale nemyslím si, že by moji odpůrci vymizeli. Nikdy nebudete mít stoprocentní podporu všech.
Padají i názory, že jezdíte mistrovství světa jen díky místu v otcově týmu Cardion AB Motoracing. Prosadil byste se jinak do MotoGP?
Určitě ne.
Proč?
Když jsem po vstupu do šampionátu jezdil ve stopětadvacítkách, zlepšoval jsem se, ale nikdy jsem v této třídě nebyl natolik dobrý, abych díky výsledkům postoupil výš. Po druhé sezoně se to tenkrát povedlo jen díky dohodě, že po závodě v Brně jsem si dvěstěpadesátku zkusil a hned jsem na ní zajel svůj nejrychlejší čas. Proto jsem pro další rok přešel o kategorii výš a tam se moje výkony začaly zlepšovat, až jsem se dostal do MotoGP. A když už se tam dostanete, nejezdíte úplně poslední a sežene sponzory, je pravděpodobné, že zůstanete i další rok.
Velkou roli tedy hrají peníze?
V motorsportu to tak chodí. Bohužel jde o nedílnou součást. Říká se a je to pravda, že takových Márquezů (nováček a zároveň největší kandidát na letošní titul v MotoGP pozn. red.) by se našly desítky, ale ti se sem nikdy nedostanou, protože nemají peníze, které jsou tady strašně podstatné. Nestačí jen umět řídit motorku.
To je doslova i váš případ. Kromě řidičáku na ni vlastníte i mnoho dalších průkazů, na které máte i speciální peněženku.
(Vytahuje) Mám potápěčský i parašutistický průkaz, papíry na kamion, vrtulník…
Umíte s ním létat?
Párkrát do roka si ho půjčím.
close
zoom_in
Bylo těžké získat na něj pilotní průkaz?
Výcvik byl náročný. Ve vzduchu se s ním manévruje v pohodě, ale těsně nad zemí je to složité.
Těžší než řídit motorku?
Vzhledem k tomu, že na ni umím jezdit docela dobře, tak ano. (úsměv)
Přesto na motorku jste řidičák napoprvé málem neudělal.
Instruktor měl k mojí jízdě dvě výhrady. Poprvé když jsme stáli na křižovatce a trochu prudčeji jsem odbočil. Uznávám, že mezera od auta nebyla zrovna obrovská, ale na druhou stranu nešlo o nebezpečný manévr. A kdybych ho neprovedl, budeme na křižovatce ještě dalších deset minut. Podruhé jsem dostal za uši, když jsem přeřadil bez spojky. Pro plynulost jízdy na motorce je to dokonce lepší, ale instruktorovi se to nelíbilo.
Věděl, že jste závodní jezdec?
Myslím, že ano. I tak mě sprdl. (smích)
Který z vašich mnoha průkazů bylo nejtěžší získat?
Nejhorší praktická zkouška byla z létání. V teoretických znalostech zase pyrotechnika. Jedná se o obor, který je hodně stresující.
Učili jste se, jaký drát máte u bomby přestřihnout, aby nevybuchla?
To zase ne, protože se jedná spíš o záležitost speciálních jednotek. Ale třeba naučit se zneškodnit granát také není žádná sranda.
Máte rád adrenalinové koníčky?
Vyzkoušel jsem toho už plno. Baví mě poznávat nové věci. Ale samozřejmě jen některé, třeba balet mezi ně určitě nepatří. (úsměv) Mrzí mě, že jsem se dlouho nebyl potápět s bombou, ale nemám na to čas. Také mě baví střílení, do kterého jsem zažraný, nebo skákání padákem.
Bojíte se, když padáte z letadla dolů?
Při seskoku jsem pokaždé trochu nervózní. Ale poprvé jsem byl doslova posr… (smích) Měl jsem strašný strach. Ale to je normální.
Máte ještě něco vysněného?
Pár dalších věcí v plánu mám, ale nedají se dělat moc často. Mezi to patří třeba i pilotování vrtulníku. Lítal bych pořád, kdyby to šlo, ale jedná se o dost drahý koníček. Hodně se také zajímám o zbraně a vše okolo vojenství.
Máte doma zbraň?
Ano, občas si zajdu na střelnici. Střílení mě baví.
Nemrzí vás, že jste přišel o dřív povinnou vojenskou službu?
Škoda, že skončila. Rád bych si ji zkusil, ale zavedl bych ji podobně jako práci. Stačil by třeba jen půlrok a víkendy by vojáci trávili doma. Není špatné, když chlap dostane aspoň půl roku trochu do těla a umí vzít bouchačku do ruky. Neříkám, že z něho hned musí být zabiják, ale každý to má umět. Stejně jako práci s kompasem.
Neplánujete se po motocyklové kariéře připojit k vojákům?
To ne. Mám jiné sny, které se mi líbí víc. Navíc si nejsem jistý, jestli bych chtěl být někde nasazený. Akce jsou samozřejmě nejzajímavější, ale je otázka, jestli bych chtěl zažít, když se tam střílí ostrými.
Mimo pistole se umíte ohánět i paragrafy. Jak se vám daří při studiu práv?
Pokračuji na magistra, ale chybí mi nepříjemná zkouška z finančního práva. Profesorka lpí na detailech, takže to není lehké udělat. Jsem z toho trochu nervózní.
Počítáte, že se někdy budete živit jako právník?
Přiznám se, že se mi tato práce moc nelíbí. Nemohl bych zastupovat někoho, o kom jsem přesvědčený, že někoho zamordoval. To je mi proti srsti.
