U vstupu zatím neveřejné prohlídky fasují návštěvníci žluté helmy. „Pozor na hlavu," nabádá vedoucí střediska kolektorů Jan Sáňka ze společnosti Technické sítě Brno. Prohlídkovou trasou provádí jen ve středu. Od příštího týdne se návštěvníků ujme průvodce z Turistického informačního centra.

Prohlídka začíná, stejně jako u loni otevřeného malého okruhu, v Josefské ulici. „První část okruhu se shoduje. U křižovatky v úrovni Orlí ale velký okruh pokračuje dál po Masarykově až k Jánské," popisuje Sáňka. Tam kromě kovových konstrukcí, které na několikapatrových regálech podpírají svazky kabelů, začíná exkurze do historie kolektorů. „Tady jsou fotky z ražby kolektorů pod náměstím Svobody," ukazuje Sáňka.

O několik desítek metrů dál čekají skupinu kresby a fotografie historických vodovodů. „Třeba Kartouzský vodovod přiváděl do Brna vodu v šestnáctém století z dnešního Králova Pole přes Lužánky a Běhounskou ulici. Tam proudil do kašny na náměstí Svobody," říká průvodce. Další nákresy a fotografie na stěnách přestavují studny a části historických kolektorů.

Minulost podzemí se ale nepředstavuje jen na snímcích. Ve slepé chodbě lidé z brněnských technických sítí vystavili části dřevěných trubek, které dříve vedly vodu a také kusy roubení gotické studny. „Tady jsou zase nálezy ze studny na Špilberku a pracovní nástroje pro podzemní stavby," ukazuje muž o několik zákoutí dál.

O stěnu se opírá dláto, podkova a malá hračka – růžový medvídek, která do studny nejspíš někomu upadla. „Netrhejte se, mohli byste se ztratit," napomíná průvodce skupinku. Trasa sice není dlouhá, ale kdo špatně zabočí, může zabloudit v kolektorovém labyrintu. Chodby pod historickým centrem města mají dohromady pět kilometrů. „A každá je jiná, to je na nich zajímavé. Mají různou šířku, výšku i tvar, podle způsobů hloubení. To ovlivnila například půda," vysvětluje Sáňka.

Jedna z návštěvnic kroutí hlavou. „Já nevím, mně tedy připadají úplně stejné," říká. Ke konci trasy přece jen nastává změny i pro ni. Chodba se napojuje do výše umístěného kolektoru a návštěvníci chtě nechtě musí vyšplhat po kovovém žebříku. Trasa není vhodná pro zdravotně postižené. „Než s běžnými turisty počítáme spíše s odbornou veřejností. Studenty technických škola a podobně. Loni jsme tu měli takové i z Ameriky," zdůrazňuje generální ředitel Technických sítí Brno Jaromír Machálek.

Menší okruh měl podle něj loni návštěvnost kolem pěti set lidí. „Cílem bylo, aby si lidé uvědomili, co všechno mají pod nohama," dodává Josef Šaroun z technických sítí.