O prvním darování krve přemýšlela přes rok. „Dlouho jsem se odhodlávala. Jako zaměstnankyně nemocnice jsem totiž měla strach, že když nepůjde vše hladce a třeba omdlím, bude se to ve špitále vykládat a budu mít ostudu,“ vzpomíná zdravotní sestra na počátky své dárcovské cesty.

První odběr se podařil, Dočkalová se proto stala pravidelnou dárkyní. „Měla jsem dobrý pocit, že mohu být užitečná,“ poznamenává.

Na jubilejní dvacátý odběr, kterým si zajistila stříbrnou medaili, zamířila na pro ni speciální místo. Poprvé krev darovala v domovském zařízení, a to v odběrovém centru krevní banky nemocnice u Svaté Anny, které funguje od loňského října. Vypravila se tam navíc v době nouzového stavu vyhlášeného kvůli pandemii koronaviru.

S podporou domovské nemocnice, ve které se už dlouhodobě stará o zdraví pacientů, Dočkalová neváhala. „Vždycky jsem si u svaté Anny přála pracovat. Tento sen jsem měla odmala, chodila jsem tam za dědečkem, který tehdy pracoval na psychiatrickém oddělení,“ přibližuje oceněná dárkyně.

Zisk zlaté medaile předpokládá čtyřicet odběrů krve. I když v jejím darování nehodlá povolit, už nyní Dočkalová ví, že se musí spokojit se stříbrem. Požadovaných čtyřicet odběrů krve totiž do svých pětašedesáti let nezvládne. V tomto věku dárci automaticky vypadávají z databáze. „Museli by to tam ze mě vycucat v rekordním čase,“ směje se dárkyně.

Ocenění pro ni ale jednoznačně není rozhodující. „Hlavně chci pomáhat, dokud je to možné,“ doplňuje sestra. Vzápětí ještě v sesterské uniformě míří do odběrového křesla, kde ji čeká jedenadvacátý odběr v životě.