Je sobota dopoledne a na návštěvníky čeká bohatý doprovodný program. Mohou například spatřit mincmistra v dobovém kroji, jak razí groše. „Takhle se kdysi vyráběly peníze," popisuje situaci babička vnučce. Dívku to nadchne. „A babi, mohla bych si za takový penízek něco koupit?" ptá se. „To už dnes nejde. Tyhle peníze platily před několika sty lety," odpovídá dívce s úsměvem.

Krokodýl není krokodýl, ale drak

Průchodem staré radnice prochází v tu chvíli skupina německy mluvících turistů. „Und achtung, das ist kein Krokodil, das ist der Drache," vysvětluje průvodkyně pod zavěšeným drakem asi desetičlenné skupině. „Aber das ist besondere," diví se zahraniční návštěvníci a poslouchají legendu o tom, jak se zvíře do průjezdu dostalo.

V jedenáct hodin všichni zvedají hlavy ke věži. Ozývají se z ní tóny slavnostního troubení. Zatímco hlouček zájemců stojí na silnici před radnicí a poslouchá, řidič za volantem otlučené oktávie je evidentně nervózní. Nemůže projet. I přes zavřené okno je slyšet sprška nadávek, kterou k postávajícím posílá. Nakonec se ale cesta uvolní a muž může pokračovat.

Překvapení čeká na lidi i v radničních síních. Organizátoři do nich nechali nainstalovat květinovou výstavu. Je cítit všude okolo. „Tati, pojď ven," prosí asi desetiletá dívka. Muž ji ale pouze napomene a oba pokračují dál.

Podzemí mě překvapilo, přiznal Francouz

Před dvanáctou hodinou se u vchodu do podzemí na Zelném trhu schází skupina návštěvníků. Průvodkyně v dobovém kroji je pouští dovnitř a prohlídka začíná. „C´est magnifique," žasne už po prvních krocích Frédéric Poty. Do Brna přijel z jihofrancouzského Avignonu se synem. „O brněnském podzemí mi řekli přátelé. V životě bych nečekal, že to tady bude až tak zajímavé," netají se prvotním skepticismem muž.

Do Brna přijel kvůli divadlu. „Když už jsem tady, chtěl jsem se ještě podívat po městě. Historie Brna mě velmi zaujala a jsem rád, že jsem se sem mohl podívat. Byla by to velká atrakce i u nás doma," říká Francouz.

Skupina se přesunuje do místnosti věnované historii svítidel. Průvodkyně nabízí návštěvníkům, aby si zkusili vykřesat pomocí dobového nástroje jiskry. „Tati, mě to nejde," říká zklamaně sedmiletý Auguste otci. Znovu a znovu zkouší jiskry vykřísnout. Marně. „Pojď, pokračujeme dál," krotí syna Poty.

Veliký ohlas vyvolává u návštěvníků místnost s mučicími nástroji. Zatímco průvodkyně vysvětluje, jak se které věci používaly, jeden z mužů bere z police kovovou masku hanby, kterou před staletími dostávali provinilci. „Ano, přesně takto to fungovalo," směje se dívka v dobovém kroji, zatímco se nešťastník pokouší sundat oslí masku z hlavy.

Kolem sedmnácté hodiny program končí a návštěvníci se rozcházejí domů. „Asi se do Brna ještě vrátím, vážně mě to tady zaujalo," dodává Francouz.