Odpalování velké ohnivé show se v principu nijak neliší od silvestrovského zapalování prskajících tub. Prakticky je to však nejen jiná liga, ale s trochou nadsázky i tak trochu jiný sport.

„Všechny ohňostroje odpalujeme z plovoucího pontonu dlouhého šedesát metrů. Dráty, které na odpalování používáme, byly na jedné z minulých akcí dlouhé i více než jedenáct kilometrů,“ popisuje hlava jedné z ohňostrůjných firem, Flash Barrandov, Jaroslav Štolba. V Brně poskytuje tvůrcům ohňostrojů z celého světa zázemí a servis.

Plovoucí ponton trochu připomíná počítače z prvních let computerové revoluce. Mezi bednami se klikatí dlouhé metry drátů, které se sbíhají ke dvěma ovládacím pultům, takzvaným „piánům“. Všechny hmoždíře, ze kterých létají barevné střely, jsou přikryté igelitem, přes který je ještě přetažena hliníková fólie. „To je bezpečnostní opatření. Chráníme tak pyrotechniku nejen před vlhkem a nepřízní počasí, ale především před ohněm. Jen si představte, jak by to vypadalo, kdyby nějaká nálož vzplála neplánovaně,“ vysvětlil Štolba.

Celý světelný koncert pak odpalují jeho autoři ručně, pomocí sto dvaceti spínačů. „Je to jen dobře. Každý světelný designér se na této přehlídce musí spoléhat především na vlastní úsudek a schopnosti, a ne na naprogramovaný stroj. Představení prostě musí přizpůsobit místu, kde se koná. Kvůli tomu sem také jezdí přímo jejich autoři, a ne jen technici. Je to pak daleko kvalitnější,“ míní Štolba.

Režisérovi představení jde ze sluchátek do uší dvojí zvuk – v jednom slyší hudbu, v tom druhém pak zvukové poznámky, které určují, kdy a jak nálože odpalovat. „Je v tom lidský faktor a může se to samozřejmě pokazit. Ale je to rozhodně lepší, než když při představení klekne počítač. A to se stává,“ upozornil Štolba.