Také veřejný ochránce práv v případu, o kterém v pondělí informoval brněnský Deník Rovnost, chyboval. Voleského stížnost na pomalé soudy u něj totiž ležela rok a půl.

„Prvního srpna v roce 2006 jsem ombudsmana požádal, aby prověřil, jestli je v pořádku, že opatrovnický soud trvá tak dlouho,“ řekl Voleský. Po ombudsmanovi chtěl také to, aby zjistil, zda soudkyně brněnského městského soudu nejsou proti němu zaujaté. Vysvětlení se ale od veřejného ochránce práv dodnes nedočkal.

Ombudsman Otakar Motejl k případu podotkl: „Je pravda, že jsme to mohli řešit rychleji. Protože se však v tomto případě nejedná o nábytek, ale o děti, trvá rozhodování déle.“

Evžen Voleský se o to, aby mohl vídat svého šestnáctiletého syna, soudí už od roku 1996. Před dvěma lety mu soud zakázal stýkat se s ním úplně. Za tu dobu podal Voleský řadu námitek a stížností. Hlavně na vlekoucí se opatrovnický soud.

To je ale podle Motejla i jeho úředníků v případech znesvářených rodičů běžné. „Obrátil se na nás zhruba před rokem a podle historie tohoto spisu byl pan Voleský několikrát vyzýván k různým doplněním. Podle toho, jak se ten případ vyvíjel. A to je dlouhý proces,“ konstatovala mluvčí Veřejného ochránce práv Iva Hrazdílková.

Vyřizování stížnosti zdrželo i to, že Voleský do případu opakovaně zasahoval. „Podával totiž nejrůznější odvolání a mimořádné opravné prostředky, včetně ústavní stížnosti. To je sice v pořádku, ale věc se tím zdrží,“ vysvětlil Motejl.

Evžen Voleský by podle ombudsmana mohl za pomalý postup soudů dostat odškodné. „Začíná se rýsovat jakési hmotné odškodnění pro ty, kteří průtahy soudů nezavinili a stali se jejich obětí,“ uvedl ombudsman.

Evžen Voleský by toho zřejmě využil. „Kdyby to šlo všechno rychleji, stýkal bych se se synem. Takto mi utekla spousta času. Odškodné bych přijal a budu se o to zajímat. Přišel jsem o čas, energii i peníze. Platil jsem právníky,“ uvedl Voleský.

Na postup ombudsmana i soudců si stěžoval v polovině letošního září i na ministerstvu spravedlnosti. To se ale k pomalému vyřizování případu úřadem Veřejného ochránce práv odmítlo vyjádřit. „Nepřísluší nám ombudsmanův postup žádným způsobem přezkoumávat,“ uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Kuncová.

Podle poslance za Občanskou demokratickou stranu Waltera Bartoše je rok a půl na vyřízení jedné stížnosti moc. „Zdá se mi to dlouho, ale musel bych ten případ podrobněji znát. Každopádně má ale práce ombudsmana smysl,“ dodal Bartoš.

Voleský je prvním otcem v České republice, který se svou stížností na soudní průtahy v boji o syna uspěl u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Před třemi lety vysoudil sto šedesát tisíc korun. A stěžuje si znovu. Na soudce i na pomalý proces.

Šarvátky rodičů se podle odborníků podepisují především na dětech. Proto by měly být spory co nejrychleji vyřešeny. „Tam, kde se rodiče nedohodnou, těžko něco zmůže nějaký úřad. Navíc mnohdy jde rodičům spíš o to, pomstít se bývalému partnerovi, než o děti. Trpí přitom dětská psychika,“ poznamenala sociální pracovnice Romana Kubíčková.

Toho si je vědom i Voleský. I když se stále soudí o možnost šestnáctiletého syna vídat, tvrdí: ,,Nebudu ho už do ničeho nutit.“