Löw-Beerové a Tugendhatové – dvě rodiny, které významně ovlivnily dějiny Brna v období na přelomu minulého století, ale také rodiny, které kvůli druhé světové válce musely nechat v Brně majetek a utéct. O životě po válce i o pocitech z návratu do Brna v pondělí zástupci těchto rodin společně diskutovali na brněnské Nové radnici. Setkalo se tam s nimi téměř tři sta lidí.

V Brně pětasedmdesátiletá Ruth Guggenheim-Tugendhatová nikdy nežila, vzpomínky s ním spojené má ale velmi silné. „Moje maminka milovala rodinou vilu, kterou tady s otcem postavili. Když z ní za války museli utéct, bylo pro ni nesmírně těžké ji opustit a ještě dlouho na život ve vile vzpomínala," říká dcera Grety a Fritze Tugendhatových, kteří nechali známou funkcionalistickou památku postavit.

Podobné vzpomínky má i její sedmdesátiletá sestra Daniela Hammer-Tugendhatová. „Když se moje matka v sedmdesátých letech minulého století vrátila do Brna, velmi bojovala za to, aby zástupci města dům opravili a zpřístupnili veřejnosti. Já jsem ten boj potom převzala po ní," vysvětluje.

Spolu s manželem, který je restaurátor, se opakovaně snažili vilu Tugendhat opravit. „Mému muži se podařilo získat k domu všechny nákresy a plány a pomohl tak navrhnout opravu vily," tvrdí Hammer-Tugendhatová.

Při návštěvě Brna prožívaly obě ženy silně smíšené pocity. „Na jednu stranu je krásné, jak nás Brňané vřele přijali. Na druhou stranu nám ale už v minulosti dali jasně najevo, že už tady nemáme v souvislosti s vilou do čeho mluvit. Že už nám dům nepatří. A to je pro nás hrozně těžké," shodují se.

Na návštěvy Brna vzpomíná i Brit Daniel Löw-Beer. Za svůj život byl ve městě několikrát. Nejvíce mu však v paměti utkvělo, když sem přijel se strýcem. „Bylo to už v devadesátých letech a můj strýc se do Brna dostal poprvé od roku 1938. Město tedy neviděl šedesát let. I přesto si odmítl vzít mapu, protože ve své době znal Brno perfektně. Samozřejmě, že jsme se hned ztratili," směje se Löw-Beer.

Nakonec se však do domu dostali. „Bylo úžasné pozorovat, jak je na svůj původ neuvěřitelně hrdý. Při té návštěvě dostal zpátky svůj československý pas a bylo na něm vidět, že po dlouhé době znovu objevil svou identitu," vzpomíná muž.

Večer se však nenesl jen v duchu vzpomínání na minulost. „Všichni z našich rodin byli uprchlíci, kteří hledali nový domov, a ostatní země je přijaly za své. Teď je situace podobná, a pokud nejsme schopni přijmout lidi, kteří utíkají hrůzám války, ztrácíme základní lidskou podstatu," říká Hammer-Tugendhatová.

Diskuze byla částí festivalu Meeting Brno, kde se setkávají zástupci různých kultur a názorů.

VIKTORIE POKORNÁ