Oproti odchovu v Liberci nabízí velká oválná voliéra spoustu prostoru. „Je lepší než čtvercová nebo obdélníková. V těch mají ptáci problém s létáním do rohů," říká Suvorov.

Víc ptačích párů tam však žít nemůže, protože orli jsou velmi teritoriální a území si brání. „Zvažoval jsem, jestli k nim něco umístíme, ale zatím je necháme zadaptovat," poznamenává Suvorov.

Právě kvůli adaptaci umístili v zoo pětadvacetiletou samičku orla a jejího o deset let mladšího partnera do voliéry už dva týdny před otevřením expozice. „Sledovali jsme, jak budou reagovat na lidi, ale skoro si jich nevšímají," vysvětluje třiatřicetiletý muž. V brněnské zoo začal pracovat loni v dubnu, kdy se přestěhoval z Prahy. V tamní zoologické zahradě pracoval čtyři roky.

Na voliéru si její noví obyvatelé zvykli v klidu. „Jen ještě nejedí tak, jak by měli," říká Suvorov. Orli se sice divákům moc nepředvádějí, ale před jejich fotoapa-ráty pózují. „Jsou dobrý kýč na focení. Ani já jsem neodolal," usmívá se kurátor.

Pokud návštěvníci uvidí ptáky sedět vedle sebe, samičku poznají na první pohled. „Je větší a mohutnější," vysvětluje Suvorov.

Oba ptáci mají bílé hlavy i ocasy a výrazně žluté zobáky i drápy. To svědčí o jejich zdraví. „Způsobuje to barvivo karoten, které přijímají ve stravě. Čím je zbarvení sytější, tím je pták zdravější," říká absolvent oborů systematická zoologie a aplikovaná biologie.

Dodává, že mláďata se zbarvují až po třech nebo čtyřech letech. Hnízda mívají na stromech nebo ve skalách, v brněnské zoo jim ho teprve dodají.

Další ze skupiny mořských orlů chovají v Brně naproti ledním medvědům. „Orel kamčatský je asijský ekvivalent bělohlavého, je to největší žijící orel," říká Suvorov.

TEREZA KOLÁŘÍKOVÁ