Den otevřených dveří pokračuje proslovem pracovníků brněnského podniku a dalších zainteresovaných lidí. V tom jeden z kapitánů zahlásí, kdo má lístky na první plavbu může na palubu. Dav lidí se okamžitě cpe na lávku spojující břeh a loď, až se tam nachvíli zasekávají. Lodník v pruhovaném tričku tam totiž kontroluje jízdenky. V tom slyším malé dítko, jak se ptá své babičky. Babi, co to tady smrdí? Pohotově mu odpovídá, ale to nic, to jsou ti kapři a společně pokračují směrem do lodi.
V tom se konečně ocitám na palubě. Vrchní patro je přecpané, tak jdu dolů, kde je pár laviček a na stolech několik šachů. Sedím vedle čtyřčlenné rodiny z Vyškova. Její hlavou je dědeček Petr Novotný. „Na přehradě jsem poprvé a jsem nadšený, že je tu ta oslava. Plavba je nádherná,“ sděluje mi radostně. V tom ho jeho vnučka přemlouvá k šachové partii. „Nejdu, na tohle nemám buňky,“ odpovídá ji děda.
Dvacetiminutová vyhlídková plavba pomalu končí. Jedeme na lodi Morava, která své jméno získala loni v anketě. „Postavili ji naši zaměstnanci. Má okna a motor z tramvaje. Křtili jsme ji minulý rok,“ informuje mě Hana Tomaštíková z brněnského dopravního podniku. V tom mi cestující Jan Haša veselým hlasem sděluje, že plavba je super. „Užívám si to tu s dcerou. Počasí je na jedničku,“ dodává mladý muž.
U dětí bodovala sanitka
Při výstupu z lodi si odchytávám šéfa lodní dopravy, kapitána Martina Eclera. Ten se teď stává mým průvodcem. Při tom provázení celým areálem lodní dopravy se zastavujeme u sanitky. Ta boduje snad u všech dětí. „Nejvíce se mi libí záchranka a kolo štěstí,“ říká čtvrťačka Kačenka. K ní se přidává i její mladší sestra Gábinka. Vzadu slyším starší paní, jak říká svým vnoučatům, že by v záchrance nechtěla skončit ani za nic.
V obležení malých i velkých návštěvníků jsou i autobusy a jejich simulátory. Kapitán mi vysvětluje, že akci spolupořádají s Teplárnami Brno, aby poukázali na ekologickou dopravu v Brně. „Tento autobus jezdí na plyn, trolejbus a lodě na elektriku. U stánku tepláren jsou i elektromobily,“ popisuje. Na lodním simulátoru teď řádí Josef Zimek s rodinou. „Přijeli jsme s vnučkou ze Znojma a tyto atrakce se nám líbí nejvíce,“ odpovídá. Pak ho ještě žádám o fotografii a pokračuji s kapitánem dál do hangáru.
Kapacita lodi až 200 pasažérů
Tam je výstava o historii paroplaveb, lodních baterií, maket lodí a další stoly se šachy. Čekají na velmistra Davida Navaru, který tam přijede odpoledne. Po cestě zpět do přístaviště míjím lodní výtah a potkávám fandu brněnské městské hromadné dopravy Michala Hartla. „Připomínám si tu významné výročí jedinečné lodní dopravy. Moravou dnes na vyjížďku nepojedu, ale jel jsem s ní už několikrát. To se ale ještě jmenovala Moskva, poté Dallas,“ vypráví mi nadšenec.
Než se rozloučím se šéfem brněnských lodí, ještě stíhá přirovnat jeho práci k Ferdovi Mravencovi. „S kolegy se staráme o sedm lodí. Děláme jejich kompletní údržby a opravy. Máme šest dvoupalubových a jednu jednopalubovou,“ popisuje mi. Pokládám mu poslední otázku a to zda se můžou lodě potopit. „Jsou konstruovány tak, aby se to nestalo. Každá má kolizní prostory a navíc plovací vesty. Kapacita největší lodi je dvě stě pasažérů,“ informuje mě.
Teď už se loučím, mávám dětem hrajícím si s balónky a opouštím kapitána.