Bývalá učitelka ze základní školy byla podle svých slov v mládí bábovka, která také kvůli astmatu skoro nic nedělala. Později ji zaměstnala rodina a žáci. „Teď si akčně užívám volného času. Domů se chodím jen vyspat," svěřuje se účastnice celoživotního vzdělávání hned na třech brněnských univerzitách.

Na Masarykově univerzitě je stříbrovlasá paní členkou klubu absolventů univerzity třetího věku. „Hotové mám taky dva roky na farmacii. Architektura na Vysokém učení technickém mě bavila, auta a letadla už méně. Skončila jsem tam však kvůli kryjícím se přednáškám," ukazuje na rozvrh Senior akademie, kam chodí již podruhé.

Patří totiž k jejím srdečním záležitostem. Organizuje jí Městská policie Brno, a proto se nelze divit, že se čiperná důchodkyně učila například poskytnout první pomoc, vyslechla vězeňskou psycholožku nebo natrénovala zmíněnou sebeobranu. „Naučili nás jak klíči mezi prsty útočníkovi vylepšit tvář. Praktické," pokyvuje vesele hlavou Brňanka.

Díky strážníkům zašla matka jednoho syna a 2 vnuků také na střelnici. Poprvé se jí s laserovou malorážkou nedařilo. „Protože jsem si vzala blbé brejle. Pak už jsem na jeleny v zimě, které nám pustili na plátno, mířila dobře. Měla jsem úspěšnost skoro osmdesát procent," chlubí se stará paní.

Protože občas s dalšími členy akademie vypomáhá strážníkům na dětských dnech nebo jiných akcích, směje se, že by si zasloužili policejní čepice. „Uniformu bych ale neoblékla ani v dalším životě. Nemám na to povahu, patřím k dětem," vysvětluje učitelka s pětapadesátiletou zkušeností na nejrůznějších školách.

S vámi je sranda „pančitelko". Při vzpomínce na hlášku jednoho žáčka se oblíbená kantorka pousměje a z kabelky vytáhne cedulku „Príma učitelka. Titulovali mě deváťáci ze Želešova. Byla jsem na sebe pyšná," vypráví žena, která si také díky školním výletům zamilovala turistiku.

Poslední léta jezdí s různými skupinami po republice. „Dvacet kilometrů denně jak nic. Vysočina, Jeseníky nebo Beskydy. V září Slovácko," vypočítává trasy odhodlaná chodkyně. Kvůli odpočinku si prý při túře sem tam sedne. „Někdy na pivo, někdy jen na sváču. Hoši, starší než já, nasadí šátky na hlavu a zpíváme. Jsme exoti," směje se tvůrkyně mnoha výletních fotografií.

Před emailovým rozesláním přátelům fotky zmenší. „Taky si je zálohuju na flashku," dokazuje své znalosti z počítačových kurzů. Do těch se přihlásila hned po odchodu do důchodu. „Nadávala jsem si, že jsem negramotná," vysvětluje optimisticky naladěná paní.

Své záliby plánuje ještě rozšířit, teď se však těší na teplé letní počasí. „Nepohrdám pletením, sama ale musím dělat něco akčnějšího," dodává a znovu zopakuje své krédo. Hýbat se a nezblbnout!

Sbírají staré fotografie, věnují se turistice a historii. Příběhy tří dalších aktivních důchodců si přečtěte ve středečním tématu Deníku Rovnost.

MARKÉTA TURKOVÁ