„V Brně jsem se narodila a kromě několika let v Praze tady prožila celý život,“ dokazuje vztah k městu Pánková. V Praze žila během vysokoškolských studií. „Studovala jsem žurnalistiku na Karlově univerzitě,“ vysvětluje mluvčí.
Po promoci ve druhé polovině osmdesátých let nastoupila Pánková do podnikových novin v Královopolské. „Po revoluci jsem dostala na starost oddělení Public relations. Tehdy to bylo pole neorané, nikdo nevěděl, jak prezentovat firmu navenek. Vymýšleli jsme třeba i formu dopisního papíru nebo to, jak se zaměstnanci mají představovat do telefonu. To byla zajímavá práce,“ vzpomíná Pánková.
Současné zaměstnání v Brněnském kulturním centru je podle ní o něčem jiném. „Centrum je obrovský konglomerát. Máme čtyři galerie, z nichž každá má jiné zaměření. Potom jsou tu dvě kina, Art a Scala, a Sál Břetislava Bakaly s vlastním programem. A naše programové centrum, které chrlí jeden program za druhým,“ vyjmenovává okruh své působnosti Pánková.
Když si mluvčí dělala statistiku, o kolika kulturních akcích za rok informovala zástupce médií, vyšlo jí číslo vyšší než čtyři sta. „Kromě toho se staráme o výlep plakátů nebo magazín Kam v Brně. Teď vymýšlíme, jak čelit záplavě zdarma distribuovaných kulturních magazínů,“ říká Pánková. Podle ní by byla škoda, kdyby periodikum s padesátiletou tradicí zaniklo.
Role mluvčí by byla o moc horší, kdyby neměla o čem mluvit. „Musím pochválit své kolegy, kteří odvádějí velký kus práce. Jejich výsledky pouze prezentuji,“ konstatuje mluvčí.
Co se jí na Brně líbí?
Líbíse mi i věci, které jiní odsuzují. Nevadí mi moderní budovy ani čisté a strohé náměstí Svobody. K Brnu tyhle věci patří.
Co se jí nelíbí?
Nedůslednost, co se týká pořádku. Když vyjedete ven, města jsou čistá a upravená.
Co by změnila?
Chtěla bych, aby lidé nebyli lhostejní k tomu, jak vypadá jejich okolí.
Co by chtěla, aby po ní zůstalo?
Pár věcí tu snad zůstane. S kolegy jsme třeba vymysleli prohlídky podzemí.