„To jsou psi cvičení pro důchodce? No to jsem ještě neviděl,“ směje se pacient brněnské Nemocnice Milosrdných bratří při prvním setkání s takzvanou canisterapií. Léčbou psem.

Potěšit obyvatele tamní Léčebny dlouhodobě nemocných chodí dobrovolníci se trénovanými zvířaty už druhý rok. Pro Urbáška je však páteční návštěva tříleté pitbulky Áji premiéra. „Ty jsi hodná. A nechceš si to se mnou vyměnit?“ ptá se důchodce, zatímco se fenka hrne na speciální podložku rozloženou na jeho lůžku.Zajímá ji hlavně sáček, který pacient svírá v ruce. „Po jednom, po jednom,“ napomíná psa Urbášek.

Pečlivě z balíčku dávkuje piškoty, zatímco Ája hlasitě buší ocasem o pelest postele. „Teď si vzpomínám, že jednou jsem v televizi viděl pořad o psech, co pomáhají tělesně postiženým. Obdivoval jsem, co všechno dokážou. A vůbec, já mám zvířata rád,“ vysvětluje bývalý stolař.

Snaha rozptýlit ležící pacienty léčebny kontaktem s živým tvorem má v jeho případě okamžitý účinek. Především v něm ale vyvolává vzpomínky na vlastního psa. „Ta holka ke mně přilnula tak, že když marodím, přijde za mnou do postele. A vydrží vedle mě ležet třeba dvě hodině,“ nadšeně vypráví dlouhodobě nemocný pacient o jezevčíkovi, který na něj čeká v Sudkově na Šumpersku.

Pochvaluje si, že se psem člověk aspoň přijde na jiné myšlenky. „Už je mi trochu líp, než mi bylo, když jsem přišel. Ono je o to v nemocnici strašně dlouhé. Ještě, že jsou tu ty mladé sestřičky,“ poznamená Urbášek.