Soutěže Chilližrout se přitom účastnila teprve podruhé. Po loňském čtvrtém místu letos skončila první. „Tentokrát jsem tam ale měla tým svých kamarádů, kteří mě horlivě podporovali. To mi asi pomohlo nejvíc," zdůrazňuje.

Pálivé chuti propadla díky brigádě v pizzerii. „Pracovala jsem tam sice jako číšnice, ale mohla jsem tam občas ochutnat i nějaké papričky, které se dávají na pizzu. A prostě mi zachutnaly," říká čtyřiadvacetiletá studentka mezinárodních rozvojových studií na brněnské Mendelově univerzitě.

Trénink před soutěží podle svých slov nepotřebovala. Ostrá jídla jí totiž běžně. „Není to však tak, že bych nemohla jíst nic jiného. Trénovat na soutěž jako je Chilližrout však podle mě vlastně ani nejde," podotýká.

V ženské kategorii měla jen další dvě soupeřky. Předvedla však takový výkon, který by zdolal i pořádného chlapa. Dokázala sníst extrakt z papričky, která na škále pálivosti dosahuje hodnoty šest a půl milionu jednotek. Známá odrůda habanero přitom dosahuje jen tří set tisíc. „Podobně jsem dopadla i loni. Myslím, že to je mez, za kterou už jít nemůžu. Naštěstí mi ani po takové dávce nebývá špatně. Tentokrát mě jen trochu bolelo břicho," poznamenává milovnice pálivých jídel. Ideálním prostředkem na zkrocení ohně v ústech je mléko nebo bílý jogurt.

Ďábelské papričky si dokonce sama pěstuje doma. „Nikdo z rodiny ale ostrému tak neholduje. Maminka je ale zahradnice, tak mi je pomáhá pěstovat," tvrdí.

Že není chilli jako chilli si už vyzkoušela i v zahraničí. Pálivá jídla totiž ráda ochutnává i tam. Cizokrajné sazenice si však domů nevozí.