Letošní ročník akce má podtitul Voda pro život a tomu jsou přizpůsobené i některé soutěže. „Je to proto, že Organizace spojených národů vyhlásila letošek rokem vodní spolupráce," vysvětluje zaměření organizátor Petr Laštůvka ze sdružení Lipka.

Pořadatelé mají pro návštěvníky připravených sedmadvacet soutěžních stánků. Děti v nich mohou vyhrát díly k vodnímu mlýnku, který si pak v parku sestaví a vyzkouší. Úkoly jsou různé. Například poblíž petangového hřiště stojí skupina dětí kolem umělohmotného bazénku, ve kterém jsou obrázky vodních živočichů. Pomocí prutu s magnetem se je snaží vylovit. Dřív nebo později uspěje snad každý. „No vidíš. Teď si ty obrázky vezmi a běž s nimi támhle k tomu stánku," posílá jedna z pořadatelek asi čtyřletého chlapce k vedlejšímu stánku pro odměnu.

Chlapec poslouchá, za chvíli se však vrací a bere si prut znovu. „Ne, už nemůžeš. Je tady fronta, pustíme sem také ostatní děti. Teď pojď k další soutěži," přemlouvá syna maminka a odvádí ho o kousek dál.

Ne každého ale zajímají hlavně soutěžní stánky. Někteří rodiče dávají s dětmi přednost třeba malému lanovému parku. „Pusť to. Neboj se. Dopředu se nakloň," dává synovi pokyny jedna z žen a přidržuje ho na lanech napjatých mezi stromy. S její pomocí chlapec za chvíli trasu zdolá a běží k dalším lanům, se kterými už mu pomáhá jedna z pořadatelek. Jeho matka si však ani v tu chvíli neodpočine. Cestu na lanech totiž musí absolvovat ještě jednou. Tentokrát s dcerou.

Další z návštěvníků zase chtějí krátce před jedenáctou dopoledne zamířit k lamacentru. Dokonce si nechávají od pořadatelek poradit, kde ho najdou. Mají ale smůlu. Stánek lamacentra sice najdou, živé lamy ale ne. Místo nich vidí pouze prázdnou ohradu s cedulí zakazující krmení zvířat.

Zatímco dětem dělají radost hlavně hry, dospělí se často rádi zastaví u řemeslnických stánků. Některé dokonce obdivují celé rodiny. „Jéé, to je nějaká andulka. Budu jí říkat modřenka, protože je modrá," říká asi sedmiletá dívka u stánku s dřevěnými větrníky ve tvaru ptáků.

Patří Zdeňce Koláčkové. „Vyrábím je podle skutečných druhů. Vždy si najdu fotku v encyklopedii, pak si udělám šablonu a potom vybraného ptáka namaluji," říká žena a ukazuje své výrobky, které opravdu vypadají jako z přírodopisného atlasu. Dodává, že sadu evropských ptáků si od ní jednou koupila i školka, aby podle nich mohla učit děti.

Její vyprávění brzy přeruší jedna zákaznice. „Prosím vás, plaší to i ptáky?" ptá se Koláčkové. Jejich autorka vysvětluje, že ano. Ale pouze v tom případě, pokud mají větrníky podobu dravce. „Všechny ale spolehlivě plaší krtky. Jak fouká vítr a kmitají jim křídla, vibrace se přenesou do země a krtky to odpuzuje," říká žena, která se výrobě větrníků začala věnovat proto, že nemohla sehnat práci.

Mezitím už ale první děti zdárně dokončují své vodní mlýnky. Jedna z dívek si ho také hned na místě vyzkouší. Lije vodu do připraveného korýtka, odkud stéká na mlýnek. Jenže ten se ani nehne. Do věci se proto vloží její otec. „Počkej, je to potřeba trochu upravit," říká a posunuje mlýnek víc na stranu. Tak, aby vodní proud dopadal na jeho lopatky a ne vedle nich. Jeho zásah je úspěšný. Voda teče, kam má, mlýnek se roztáčí a dívce září oči spokojeností. Stejně jako ostatním dětem pod Špilberkem.