Její představitelce Šárce Vojtkové však role přinesla jen bolest a opovržení. Právě o této Brňance je první část seriálu Patnáct minut slávy, který bude brněnský Deník Rovnost přinášet každé pondělí. Vypraví se za Jihomoravany, kteří kdysi zářili na filmovém plátně, koncertních pódiích, na sportovních utkáních nebo v politice. Co dělají dnes a jak na někdejší úspěchy a popularitu vzpomínají?

Příběh patnácti minut slávy Šárky Vojtkové začal v roce 1992, kdy Chytilová úspěšnou komedii natočila. Popisuje, co s dřevařem Bohušem Stejskalem v podání Bolka Polívky udělá nečekaně získané bohatství. Hlavní hrdina do té doby tráví dny jako většina jiných na malé moravské vsi. Buď v práci, nebo v hospodě. Jednoho dne však přijíždí advokát, aby Bohušovi oznámil, že mu díky restituci připadne obrovský majetek po otci. Bohuš se stává milionářem.

Dědictví je v novodobé historii druhým nejsledovanějším snímkem za komedií S tebou mě baví svět.

Jediná role

I když film stojí na výkonech Bolka Polívky, historky z filmu se točí i kolem dalších postav. Jednou z nich je prostitutka Irenka, do níž se Bohuš zamiluje a kterou si přivede na vesnici. Ve filmu ji hrála Vojtková. Setká-li se dnes někdo se čtyřiatřicetiletou ženou, zjistí, že je úplně jiná, než kam ji zařadil komediální příběh. Pečlivě upravená dáma vybraného chování s tajemným úsměvem se ke své jediné herecké příležitosti ani nechce vracet.

Role jí podle jejích slov ublížila. „Byla jsem ještě velmi mladá dívka, kterou nikdo nepřipravil na to, co ji může pot〜kat. Proto jsem možná po premiéře v Praze trochu zazmatkovala a utekla se schovat před davem novinářů. Plakala jsem. Najednou jsem strašně chtěla domů, dostala jsem strach,“ vypráví žena.

Našel ji fotograf

Roli povětrné dívky si zahrála kvůli náhodě. Občas pózovala brněnskému fotografovi Jeffu Kratochvilovi na různých plakátech a byl to právě on, kdo ji na herecký konkurz doporučil. Přemluvil ji, a Šárka nakonec odcházela z castingu se scénářem v ruce.

Dívka, která s oblibou recitovala básně a ve škole si ráda hrála na televizní hlasatelku, se rázem ocitla ve společnosti slavných hereckých osobností. Boleslav Polívka, Dagmar Havlová-Veškrnová, Miroslav Donutil, národní umělec Jozef Króner, to byli její kolegové. Na rozdíl od nich si však z role neodnesla slávu, ale opovržení vrstevnic i starších žen. Mnoho lidí totiž nedokázalo rozlišit mezi světem filmovým a skutečným.

„Představte si, že se díváte do výlohy a vedle sebe slyšíte: Podívej, to je ta k… z filmu. Kolem mne bylo tolik závisti a pomluv, že jsem to skutečně těžce nesla. Přitom jsem byla doma velmi přísně vedená. Maminka s tatínkem pracují dodnes u policie a už tehdy mě jako zkušení starší lidé varovali před situacemi, které mě mohou potkat. Měli o mě prostě strach,“ vzpomíná Vojtková.

Rodiče ji odrazovali i od účinkování ve filmu. Nedala si však říct. Byla ve věku, kdy se většina dívek touží proslavit jako herečka nebo modelka. „Tenkrát byla jiná doba. Fyzicky jsem možná dospělá byla, jinak jsem byla velmi nezralá a nezkušená. Ale přiznávám, že v pubertě si se mnou rodiče hodně užili,“ usmívá se dlouhovláska. Za roli dostala padesát tisíc korun.

Útěk do Itálie

Sotva plnoletá dívka nevěděla, jak se zachovat a překonat pošramocenou pověst. Pomoc přišla nečekaně od staršího muže. Byl to cizinec a Vojtková za ním nakonec odešla do zahraničí.

„Vysvobodil mě z toho všeho charizmatický muž, který se zamiloval i do mé duše,“ říká Vojtková. S přítelem žije stále. Zůstali spolu i v těžkém období, kdy jejího druha postihla těžká nemoc. „Umím milovat a vím, co je opravdová láska. Toto smutné období nás hodně sblížilo a posunulo dál. Vždy jsem byla dobrosrdečná, ale po partnerových potížích se můj smysl pro dobro ještě zvětšil,“ tvrdí žena.

Brněnský Deník Rovnost zjistil, že společně s přítelem zaplatila jednomu malému dítěti transplantaci srdce. „Odpusťte, ale nechci o tom mluvit. Snad jenom, že před obecně prospěšnou charitou dávám raději přednost vlastnímu rozhodnutí,“ odmítá komentovat dobročinnost Vojtková.

Podnikatelka

Vojtková žije střídavě v italské Modeně a v Brně, kde si před šesti lety zařídila kosmetický a kadeřnický salon. Podnikatelské začátky ji stály hodně úsilí. Zpočátku kvůli pomluvám nemohla ani sehnat zaměstnance do salonu. Kadeřnice odmítaly pracovat pod šéfovou, která přece nemá dobrou pověst.

„Proto se mi nedivte, že o filmu Dědictví ani nechci mluvit. Přiznám se vám, že se na mě v mých podnikatelských začátcích chodili lidé jenom dívat, jestli jsem to skutečně já. A to jim stačilo. Bylo mi to velice nepříjemné,“ vrací se Vojtková k momentům, kdy jí role ve filmu znepříjemnila život. Dodává, že byly chvíle, kdy chtěla podnikání vzdát.

„Ale viděla jsem příklad u svého partnera. Začínal jako mladý od nuly a všechno získal svědomitou prací. Hodně mi radil a pomáhal. Byl mi velkou oporou,“ poznamenává žena. Nakonec se jí trpělivost vyplatila. Salon se zaběhl a podle Vojtkové mají v práci sehraný tým lidí, kteří se vzájemně respektují. „Nesnáším takové ty pseudopodnikatele, kteří chodí jen na golf. A kdyby měli svým podřízeným s něčím náhodou pomoct, tak by podle nich utrpěla jejich šéfovská role,“ vysvětluje část svého pracovního úspěchu Vojtková.

Lidé mohou Šárku Vojtkovou potkat ve městě. Otázkou je, jestli v upravené ženě ve značkovém oblečení ještě poznají mladou dívku z filmu. „Mám hodně podnikatelských aktivit a do společnosti významných obchodníků si nemůžu dovolit přijít neupravená. Například Italové si na dokonalý zevnějšek velmi potrpí a jsou všímaví,“ říká. Dodává, že dokonalý vzhled není všechno. K dobrému chování patří podle ní kultura stolování a řada dalších věcí.

Přesto Vojtková luxus a drahé restaurace nevyhledává. „Patří ale k mému postavení. Česká společnost je v mnoha ohledech ještě nevyzrálá. Jakmile jde po chodníku pečlivě upravená žena, někoho jistě napadne, že se tak obléká jenom proto, aby provokovala nebo sváděla muže. Tak to ale skutečně není,“ poznamenává bývalá slečna Irenka.

Rodina

I když se Vojtkové daří, jednu zatím nesplněnou touhu má. Mateřství. „Moc bych si alespoň jedno dítě přála. Dvě už asi ne, už mi přece jenom není dvacet,“ říká podnikatelka. Žije v Itálii a děti vidí všude kolem sebe. „Italové nedají na děti dopustit a svou rodinu si chrání. Projevuje se to v úctě k matce a k manželce. Jsou k nim pozorní a galantní. Umějí být romantičtí a ohleduplní,“ popisuje žena dojmy ze svého druhého domova. Dodává, že mezi italskými známými nezná případ, kdy by někdo dal rodiče do domova důchodců.

„Typický Ital by to zkrátka nikdy neudělal. To je jedna z věcí, která mi vadí na české společnosti. Na rodiče se některé děti dívají jen jako na kasičky,“ soudí Vojtková. Bývalá herečka si na nedostatek peněz rozhodně nestěžuje. O své rodiče se stará. Těší ji, když jsou její nejbližší šťastní. „Snažím se jim pomoct, protože toho pro mě hodně udělali. Oba jsou to poctiví obyčejní lidé, kteří si váží maličkostí. Mám je ráda a za všechno bych jim chtěla moc poděkovat. Za to, jak mě vychovali a starali se o mě,“ dodává.

Modelka?

I když podniká a na svou jedinou slavnou roli nevzpomíná ráda, v budoucnu ji možná lidé opět uvidí v záři reflektorů. Šárka Vojtková ale ještě neví, zda-li bude nadále odmítat zahraniční agentury, které jí nabízejí příležitostnou práci modelky. „Zatím do pózování nemám chuť, ale časem se to může změnit. Možná bych se však malinko styděla. Naposledy jsem stála před kamerou jako dospívající slečna, a to už je pěkně dlouho,“ říká o další životní příležitosti Vojtková.

V jednom ale jasno má. Až zestárne, usadí se prý někde u moře a bude při pohledu na rozbouřené vlny vzpomínat. A možná si připomene i dávnou roli svůdné dívky, kterou se stala téměř přes noc.