„Rádi jsme kolegům z Hluboké vyšli vstříc. Od konce loňského roku mají zničené voliéry a aktuálně řeší jejich přestavbu. Pelikány jsme umístili do opravené expozice po lachtanovi medvědím. Jsou zde na dobu dočasnou,“ uvedl kurátor chovu ptáků Zoo Brno Petr Suvorov.

Do budoucna je podle něj v plánu zapojení do chovu ohrožených pelikánů kadeřavých. „Současná expozice byla po úpravách potvrzena členy pracovní skupiny EAZA pro pelikány jako vyhovující,“ doplnil Suvorov.

Jedinci pelikánů kadeřavých vhodní k sestavení hejna ale nejsou aktuálně v evropských zoo k dispozici. „Jsme v kontaktu s evropským koordinátorem plemenné knihy, který ví o našem zájmu a pokud by se ukázalo, že můžeme nějaké ptáky získat, tak nám vyhoví,“ sdělil mluvčí brněnské zoo Michal Vaňáč.

Odchyt si pracovníci zoo nacvičili

Nakládka pelikánů byla bez komplikací. „Vzhledem k tomu, že brněnská zoologická už dlouho pelikány nechovala a jejich současní chovatelé nemají s manipulací a odchytem zkušenosti, mohli si u nás zároveň nacvičit, jak takového velkého ptáka odchytit a zafixovat, aby nedošlo k úrazu. Stačilo to rutinně předvést na jedné ze samic. Ostatní pelikány si už brněnští kolegové odchytili a přenesli do transportních boxů sami,“ řekla zooložka Zoo Hluboká Markéta Jariabková.

Zmínila také oblíbenou stravu těchto ptáků. „Na cestu jsme jim přibalili dvanáct přepravek zamražených jihočeských sladkovodních ryb,“ dodala Jariabková.

Poslední pelikány chovala Zoo Brno v devadesátých letech minulého století. „Současné hlubocké hejno tvoří dvě samice a dva samci. Jedna ze samic má úctyhodných šestatřicet let, ostatní ptáci se vylíhli mezi roky 1996 a 2000,“ zmínil Vaňáč.

Pelikán bílý má rozpětí křídel až tři a půl metru a může vážit až patnáct kilogramů. V Evropě hnízdí nejpočetnější populace v Rumunsku, dále v Řecku a na Ukrajině. Jednotky jedinců se pak začínají postupně objevovat v Itálii. Červený seznam ohrožených druhů uvádí pelikány bílé jako málo dotčené.

„Na světě existuje osm druhů pelikánů, a to na téměř všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Pouze dva druhy jsou tmavě zbarvené, pro ostatní jsou charakteristické odstíny bílé. Mají velmi silné letky a bez ohledu na zbarvení svého těla jsou vždy černé, posílené barvivem zvaným melanin,“ doplnil mluvčí Zoo Brno.

Připomněl dále, že pelikáni jsou výborní letci. Jedná se o pasivní plachtiče, kteří využívají vzdušné proudy. Spolu s dropy a labutěmi patří k nejtěžším létajícím ptákům na světě, na rozdíl od labutí ale nejsou v letu slyšet.

Čtyři pelikáni bílí se nově zabydlují v brněnské zoo. | Video: Zoo Brno

Na noze mají čtyři prsty spojené plovací blánou. Všechny druhy jsou koloniální a umí sedat na stromy, ale pouze ty drobnější na nich hnízdí. Velké druhy hnízdí na říčních ostrovech, v neprostupných mokřadních rákosinách či na skalách.

„Zajímavostí je, že barva zobáku se může během roku měnit. Známý vak neslouží kromě lovu ke skladování potravy, ale je využíván při teplém počasí i k ochlazování a je protkán bohatou žilnatinou. Pelikání mohou lovit ve skupině, kdy obklopí hejno ryb a vrhnou se na ně. Přestože průměrný věk dožití se udává patnáct až třicet let, v lidské péči to může být až padesát let,“ dodal mluvčí Vaňáč.