Odbornou porotu oslovily mladé architektky projektem Brno žít, vodu pít. Řešily v něm, jak zlepšit využívání pítek ve městě. Málo lidí podle nich ví, že veřejných kohoutků s pitnou vodou je ve městě deset: v Tyršově sadu, v Kobližné ulici, na Jakubském náměstí, náměstí Svobody, Zelném trhu, v Denisových sadech, v ulici Studánka a tři v lužáneckém parku. „Bohužel o nich většina lidí neví, přitom se jedná o levný a ekologický zdroj pitné vody," míní Staffová.

Pítkům se studentky původně věnovat nechtěly. „Zajímaly nás brněnské fontány. Od města jsme ale nezískaly potřebné podklady," vypráví.

Dnes změny tématu nelitují. Za vítězství v soutěži si přivezly třicet tisíc korun. „Něco dáme na výrobu letáků, aby se lidé o pítkách dozvěděli a využívali je," říká studentka.

Čtyřiadvacetiletá dívka o studiu architektury uvažovala již na střední škole. „Vždycky mě bavilo kreslení a vlastně všechny výtvarné činnosti, a tak jsem hledala obor, který bude takto zaměřený. Něco zábavného, nikoliv monotónního. To se mi vyplnilo na sto procent. O každém projektu se totiž dá říct, že je jedinečný," hodnotí svůj výběr Staffová.

Po skončení magisterského studia čeká Brňanku praxe v architektonické firmě. „Očekávám, že práce bude pestrá. Právě proto architekturu miluji. Rozhodně by mě nebavilo, kdybych musela každý den navrhovat jen rodinné domy nebo parky," uvažuje.

Přesto má občas dny, kdy je pro ni studium demotivující. „Zvláště když musím dělat projekty, které po odprezentování skončí v šuplíku. Bylo by daleko lepší, kdybychom dostali za úkol naprojektovat například pavilon a nejlepší z nich by řemeslníci postavili," myslí si.

MIROSLAV VOZDECKÝ