A málokdo jim povolení vstupu závidí. Patologicko-anatomický ústav, totiž obchází návštěvníci nemocnice v uctivé vzdálenosti.

Přízemí – pitevna, místnost s chladícími boxy a rakvárna - přesto své „návštěvníky“ má. Pacienty, jejichž život skončil v brněnských nemocnicích u svaté Anny, Milosrdných bratří a v úrazové nemocnici. „Každý pacient, který zemře v nemocnici projde naším oddělením, ovšem ne u všech provádíme pitvu,“ uvedl přednosta ústava Aleš Rejthar.

Mrtví jsou ukládání do nerezových chladících boxů vedle pitevny. V každém z nich jsou nad sebou čtyři místa. „Mrtví jsou ukládáni důstojně a hygienicky, nedotýkají se vzájemně a pokud tělo potřebujeme převést, obsluhuje vše jeden laborant pomocí hydraulického vozíku,“ popsal přednosta. Připomněl, že ještě před dvaceti lety bylo běžné těla skládat přímo na sebe.

Boxy mohou najednou přijmout až osmdesát těl. Udržuje se v nich teplota pět stupňů Celsia. Tělo má v boxu ústavu zůstat, po pitvě, uskladněné pouze tři dny. Pak má být mrtvý pohřben. „Nedá se to dodržovat, zvlášť městských podmínkách,“ dodal Rejthar.

Omezený počet pracovníků, kteří mohou mrtvé přenášet, má své opodstatnění. „Každý zemřelý je vysoce infekční. Nevíme co v něm je a tak s ním musíme nakládat.“ Do ústavu nemohou ani nemocniční zřízenci ani pozůstalí.

Patologie je podle přednosty ústavu Aleše Rejthara hlavně výzkumný obor. „Z pětaosmdesáti procent děláme práci pro živé. Provádíme diagnostiku nádorů, histologická vyšetření. Jen patnáct procent naší práce je na pitevně.“

Nejstarší ústav v republice „zdobí“ i vzorky orgánů ve sklenicích s roztokem. Ty ale musí podle přednosty zmizet.