Nové trubky už stavaři začali instalovat. Na jejich výměně se škola dohodla s dodavatelem poté, co musela reklamovat část původních vodovodních rozvodů. „Kvůli nim nebyla voda kvalitní," vysvětlila mluvčí univerzity Tereza Fojtová.

Výměna má zajistit kvalitní vodu v celém areálu. „Navíc potrubí bude odpovídat současným standardům, které jsou vyšší než v době, kdy se kampus stavěl," upozornil kvestor univerzity Ladislav Janíček.

Původní vodovodní potrubí, ze kterého se do vody uvolňoval zinek a v němž docházelo ke zhoršení kvality, dělníci nahradí nerezovým materiálem.

Pavilony, které využívají tři fakulty Masarykovy univerzity, stavěly brněnské společnosti Unistav a OHL ŽS od roku 2003. Poté, co si studenti i zaměstnanci, kteří se v areálu bohunického kampusu pohybovali, stěžovali na zápach a divnou chuť vody, nechala univerzita zpracovat po dokončení poslední etapy v létě 2010 rozbory. Ty odhalily závadnou vodu v sedmnácti pavilonech.

Šedesát tisíc korun měsíčně

Podle Fojtové voda sice neohrožovala zdraví lidí, k pití ale nebyla vhodná. Univerzita pak zajišťovala pro studenty i zaměstnance dodávky balené vody, což jí měsíčně stálo šedesát tisíc korun.

Nové potrubí dostanou nejprve dva pavilony, a to A5 a A 13. Jejich výměna bude trvat asi měsíc. „Teprve po vyhodnocení výsledků a ověření kvality vody bude výměna pokračovat i v ostatních budovách," vysvětlila postup Fojtová.

Náklady na výměnu dosáhnou čtyřiatřiceti milionů korun. Přibližně šedesát procent zaplatí dodavatelé stavby. „Zbytek s ohledem na navýšení standardu uhradí univerzita," dodala Fojtová.

Společnosti, které kampus stavěly, se vyjadřovat nechtěly. „Mohu potvrdit, že se tyto společnosti s univerzitou na výměně potrubí dohodly," sdělila pouze zástupkyně společnosti OHL ŽS Magdalena Boukhemisová. Dál ale situaci nekomentovala.

Většina studentů univerzity výměnu potrubí vítá. „Velké plastové barely jsou neekologické, navíc se musí často vyměňovat, aby se v nich voda nezkazila. Samozřejmě je takové řešení lepší, než abychom tu žádnou vodu neměli. Těším se, až se napiju vody z kohoutku," podotkl například Jan Kolář.

Souhlasí s ním i Markéta Tichá. „Je to skoro neuvěřitelné. Mám pocit, že se mi plní sen. Vlastně už jsem ani nedoufala, že bych si tam někdy mohla bez obav natočit vodu z kohoutku. Zatím to ale nechci zakřiknout, kdoví, jak to všechno dopadne," sdělila.

Někteří ale problém pitné vody neřeší. „I přes všude vyvěšená varování jsem vždy pila v kampusu vodu z kohoutku. Dobrá zrovna není, ale nepiju ji často, takže mi z ní nikdy nic nebylo. Pro mě se tedy změní pouze to, že zmizí vyvěšené označení," upozornila studentka medicíny Eva Zatloukalová.