Hlavní roli při ošetření kovů hraje plazma. „Je to částečně ionizovaný plyn, kde se kromě neutrálních částic vyskytují také záporně nabité elektrony a kladně nabité ionty. Díky takovému složení je tento plyn schopen vést elektrický proud,“ popsala plazmu vědecká pracovnice Hana Grossmannová z Technického muzea.

V přírodě je nejznámějším příkladem plazmy blesk či polární záře. V laboratoři Technického muzea pak odborní pracovníci generují plazmu ve velkém proskleném válci, který je dlouhý sto padesát centimetrů a v průměru měří čtyřicet centimetrů. Při výboji válec připomíná velkou zářivku.

Plazma odstraní z velké části z kovových nálezů korozní vrstvy. Potom mohou pracovníci muzea snadněji odkrýt původní povrch předmětů. „A to i jejich nejjemnější reliéfy a zdobení. Plazma také lehce pronikne do dutin nalezených věcí. To jde při běžném mechanickém čištění jenom velmi obtížně,“ řekla další z vědeckých pracovnic muzea Jitka Vrajová.

„Zatím tuto metodu pouze zkoušíme. Poprvé s plazmou začal experimentovat v osmdesátých letech dvacátého století profesor Stanislav Vepřek na univerzitě ve švýcarském Curychu. Nyní se stále vylepšuje,“ doplnila Grossmannová.
Výhodou plazmové komory je i to, že odborníci v ní mohou ošetřit několik předmětů naráz. Neznamená to ale, že by tato technologie nahradila běžné konzervování nálezů. Spíše jej doplňuje.

Při běžném ošetření nejprve pracovníci muzea zbaví archeologické předměty nečistot a uloží je do destilované vody. Pak mechanicky odstraní rez a na předmět nanesou ochrannou vrstvu, aby se koroze už dál nešířila.