Po náročném dni v práci pomůže chápavý kolega, říká záchranářka

5.4.2018

Jižní Morava – Vlasta Vařeková pracuje u jihomoravské záchranky patnáct let. Pro práci se rozhodla kvůli její rozmanitosti a náročnosti. „Záchranář musí umět pomoci rodící ženě i ošetřit pacienta s těžkým traumatem, infarktem nebo poruchou vědomí. I když máme velmi moderní vybavení, přece jen jsme do značné míry v diagnostice omezení, a to nejen technikou, ale i lidskými zdroj," říká.

Vlasta Vařeková | Foto: ZZS JMK

Jak většinou postupujete při záchranné akci?
Výjezd začíná převzetím tísňové výzvy od operátorů. Pak má posádka dvě minuty, aby vyjela. Doba jízdy závisí na vzdálenosti K pacientovi, ale také na povětrnostních podmínkách. Někdy je nutné kus cesty jít s vybavením pěšky. Jedno z našich zavazadel navíc váží patnáct kilo. Každý výjezd je jiný, priorita je ale vždy rychle zhodnotit stav pacienta, stabilizovat jeho životní funkce a určit, kam ho převezeme k definitivnímu ošetření.

K jakým případům vyjíždíte nejčastěji?
Výjezdy se často střídají. Jednou jezdím více na cévní mozkové příhody, jindy na dušnosti či různá traumata. Myslím, že nejčastěji vyjíždíme k pacientům, kterým se akutně zhorší chronické onemocnění.

Jak zvládáte psychicky náročné situace, které mohou u výjezdů nastat?
Některé případy se člověka dotknou více, jiné méně. Každý z nás má jiné kompenzační mechanismy, jak tyto náročné situace zvládnout. Já chodím pracovat na zahrádku a v zimě se věnuji paličkování. Máme i možnost využít pomoci peer týmu. Peer je vlastně kolega záchranář, vyškolený pro poskytnutí psychosociální podpory v těchto situacích. Rozebrat vše s kolegou je výhoda, rozumí totiž pocitům, které v souvislosti s náročnou situací prožíváte.

CELÉ TÉMA O VÝJEZDECH ZÁCHRANKY SI PŘEČTĚTE V DNEŠNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST