Před brankou se ale shromáždilo i několik dalších lidí. „Omlouvám se, ale musíte počkat. Už máme plno. Tato skupina už je objednaná dopředu. U pokladny se můžete domluvit na dalších prohlídkách,“ vysvětluje Dagmar Černoušková ze Studijního a dokumentačního centra vily Tugendhat, která při první prohlídce nahradila průvodce. „Průvodci jsou zatím vystresovaní. Přece je to jen jejich první den, takže úplně napoprvé je zastoupím já,“ usmívá se Černoušková.

U první prohlídky jsou přítomni novináři, takže některé prostory, původně vypočítané pro patnáctičlennou skupinu jsou poněkud stísněné.„Kolem dětských pokojů a pokoje Fritze Tugendhata za mnou, prosím, pojďte v husím zástupu, říká Černoušková. Prosí také, aby návštěvníci bez zakoupeného povolení nefotili. "Já jsem si povolenku koupil. Nestačil jsem se ale divit nad tou cenou. Tři sta korun? Vždyť na hradech se tyto poplatky pohybují kolem padesátikoruny,“ svěřuje se jeden z návštěvníků. Jedním slovem ale dodává, že za vyfocení takového unikátu mu peníze stojí. „Světlo navíc krásně osvětluje zahradu, takže to vypadá na pěkné fotky,“ dodává.

Po prohlídce terasy, pokojů a koupelen skupina pokračuje o patro níž. Všichni musí mít na nohách návleky aby nezašpinili podlahu. „Podívej, takové křeslo bych chtěl mít v obýváku,“ říká jeden z návštěvníků své partnerce. Černoušková vysvětluje které křeslo je které a před prosklenou stěnou hlavní obytné místnosti vypráví o historii vily, rodiny Tugendhatů i nábytku v místnosti. „Onyxová stěna je dovezena z Maroka v Severní Africe. V zimních dnech, asi od října do března, když slunce zapadá, probleskává mezi opadanými stromy a barví stěnu do oranžova,“ popisuje Černoušková.

„Mám ráda takové velké prostory. Jsme tady s manželem už po třetí a musím říct že vila se všemi unikátními materiály je něco vyjímečného,“ shrnuje jedna z návštěvnic Iva Slámová.