Ohnivá vlna na jižní Moravě spolkla synagogu ve Znojmě, část židovského Mikulova a zasáhla i Břeclav. „Žádné oběti na životech však nebyly na jižní Moravě doloženy. Nemáme ani přesné údaje o poničených domech. Němci je totiž nezaznamenávali,“ vysvětluje Robert Kupsa z Moravského zemského muzea.

Život Židů přitom Němci omezovali již od roku 1935, a to takzvanými Norimberskými zákony. Židé se ale z říše začali stěhovat hlavně po mnichovském diktátu v září 1938. „Židé se z pohraničních oblastí stahovali do vnitrozemí, třeba i do Brna. Stále věřili, že republika říši odolá,“ popisuje Petr Žák z brněnské židovské obce.

Z pohraničí odešlo asi dvanáct tisíc Židů z celkových osmadvaceti tisíc. V listopadu již byly synagogy často zavřené, židovské obce nefungovaly. Nelidské zrůdnosti, které vrcholily přesně před sedmdesáti lety, odstartoval výstřel židovského emigranta Herschela Grynzpana na tajemníka Německé ambasády v Paříži Ernsta vom Ratha. Právě to poskytlo nacistům záminku k dlouho připravovanému útoku na židovské obyvatelstvo.

„Bravo! Bravo! Synagogy žhnou nyní jako gigantické pece. Jediný mrtvý muž přijde Židy draho. Naši milí Židé si příště rozmyslí střílet po německém diplomatovi,“ zapsal si do deníčku desátého listopadu před sedmdesáti lety říšský ministr propagandy Joseph Goebbels.

Grynzpanův výstřel přišel draho zejména ty, kteří v říši zůstali. Nacisté ve svém nařízení z dvanáctého listopadu navíc uložili Židům zaplatit jednu miliardu říšských marek. Navíc museli odklidit střepy z výloh a oken svých rozbitých podniků a bytů.