První úkol čekal výpravu, která na základnu přiletěla vrtulníky jednatřicátého ledna, při zabydlení stanice. „Hlavní systémy jsme zprovoznili v rekordním čase, takže v osm hodin večer dosáhla teplota uvnitř pohodových jedenáct stupňů,“ píše ve své druhé zprávě Miloš Barták z Přírodovědecké fakulty. V deset hodin večer tak měli i čas oslavit silvestr.

Nejdříve polárníci zjistili, co naměřily přístroje na stanici za poslední rok. „První výsledky ukazují, že nejnižší teplota v zimě byla minus pětatřicet stupňů. Potvrdilo se také, že mezitím teplota několikrát vystoupila nad nulu, což je důležité pro zelené organismy závislé na kapalné vodě,“ zdůraznil Barták.

Částí výpravy jsou také ornitologové. Ti začali studovat líhnutí rybáků jižních. Do hnízd umístili tepelná čidla a videokamery. „Dalším úspěchem je objev sinic a řas ve stojatých vodách. Některé z nich jsou neobvyklé a velice vzácné,“ dodal Barták.

Antarktická expedice 2008-2009
Zpráva č. 2 z ostrova Jamese Rosse, 4.1.2009

Poslední den v roce byl i dnem přepravy letošní české antarktické expedice z ostrova Seymour na přibližně 50 km vzdálenou stanici J.G. Mendela na ostrově Jamese Rosse. Počasí se po několika dnech umoudřilo a přesně v 11 hodin místního času jsme dostali od vedoucího letového provozu na argentinské stanici Marambio povolení k odletu. Naše přeprava se uskutečnila ve třech po sobě následujících letech, vždy po dvou vrtulnících, z nichž jeden sloužil pro přepravu osob a druhý pro přepravu expedičního materiálu a potravin. Během letu jsme měli možnost si z ptačí perspektivy prohlédnout okolí stanice a mořské průlivy okolo ostrova Jamese Rosse. Bylo zřejmé, že právě vrcholí antarktické léto, neboť bezprostřední okolí stanice bylo bez sněhové pokrývky a mořská hladina byla volná jen s několika málo krami a zbytky mořského zámrzu. Všechny tři lety proběhly bez nejmenších problémů a časových ztrát, takže okolo 16 hodiny místního času jsme se již všichni nacházeli na stanici.

Poté nastala usilovaná aktivita všech členů expedice směřující k „oživení“ všech klíčových systémů stanice tak, aby byla po dlouhém zazimování zase plně funkční. Protože ze současných 14 členů expedice jsou pouze 3 nováčci, kteří na ostrově Jamese Rosse dosud nebyli, zabralo zprovoznění základních funkcí stanice rekordně krátkou dobu. Ti zkušenější si rozdělili jednotlivé technické úseky stanice, které bylo potřeba obnovit a již kolem osmé hodiny večerní byla k dispozici jak elektrická energie, teplota uvnitř stanice dosáhla „pohodových“ 11 stupňů Celsia, měli jsme zásobu jak technické, tak pitné vody, všechen expediční materiál byl roztříděn a uložen do příslušných skladišť. Uprostřed práce jsme si krátce připomněli „českého Silvestra“, neboť díky čtyřhodinovému časovému rozdílu mezi Českou republikou a oblastí Antarktického poloostrova připadla „česká půlnoc“ právě na osmou hodinu večerní místního času, a pokračovali ve zprovozňování stanice. Kolem desáté večerní jsme usedli k první společné večeři na stanici a poté oslavili Silvestra.

Na Nový rok jsme pokračovali v pod pečlivým dohledem techniků Jana Pobořila a Petra Pálky v pracích v okolí stanice. Odkopali jsme ledový příkrov, který po zimní sezóně kryje část jedné z vnějších stěn stanice, nainstalovali a uvedli do chodu několik větrných elektráren, vyčistili a znovu uvedli v činnost hlavní potrubí, které přivádí pitnou vodu z blízkého potoka do přečerpávacího bodu a posléze do venkovní sedimentační nádrže. Tím byly obnoveny základní systémy stanice. Týž den odpoledne a ve dnech bezprostředně následujících jsme zahájili odbornou expediční činnost. Ornitologové například instalovali automatické sledovací zařízení složené z miniaturních videokamer a teplotních čidel umístěných do hnízd rybáků jižních tak, aby mohli sledovat průběh inkubace vajec a líhnutí mláďat. Klimatolog Kamil Láska a rostlinní fyziologové Petr Váczi a Miloš Barták se věnovali zálohování mikroklimatických údajů měřených celoročně pomocí terénních meteorologických stanic umístěných v důležitých terestrických ekosystémech ostrova a na dlouhodobých výzkumných plochách, na nichž je pomocí „miniskleníčků“ experimentálně zvyšována teplota vzduchu tak, aby bylo možno předpovědět reakci antarktické vegetace na probíhající proces oteplování atmosféry právě v širší oblasti přiléhající k Antarktickému poloostrovu. Zároveň byly tyto údaje předběžně vyhodnoceny. První výsledky ukazují, že absolutní minimální teplota z průběhu antarktické zimy dosáhla v bezprostředním okolí naší stanice minus 35 stupňů Celsia. Rovněž se potvrdila skutečnost, že v průběhu antarktické zimy se na ostrově Jamese Rosse několikrát vyskytnou situace, kdy teplota vzduchu po několik málo dnů vystoupne nad bod mrazu, což může být důležité pro přežívání zelených autotrofních organismů závislých na kapalné vodě. Dalším, kdo během prvních několika dnů expedice zjistil zajímavé výsledky, byl Jiří Komárek, který pilně odebíral v terénu vzorky sinic a řas ze stojatých vodních nádrží v pobřežních oblastech ostrova Jamese Rosse a zahájil práce na izolaci a kultivaci jednotlivých druhů. Mezi jeho nejzajímavější poznatky patří výskyt některých neobvyklých či vzácných antarktických druhů, které dominují ve společenstvech těchto organismů.

Další činností, která právě v těchto dnech probíhá pod vedením geologa Bedřicha Mlčocha je technická příprava lodních motorů a gumových člunů (zodiaků) pro první testy na moři tak, aby byly připraveny pro následné vyplutí do vzdálenějších příbřežních oblastí ostrova Jamese Rosse. Jakmile budou čluny po roční pauze opět připraveny pro plný provoz, budou využity pro přepravu týmu geologů a biologů do lokality Solorina Valley na východním pobřeží ostrova, ve které budou pokračovat odborné programy započaté v loňském roce: geologické mapování, průzkum sladkovodních jezer a další.