Tahle hierarchie panuje v hlavách mnohých lidí, a ti si pak říkají: Kdo se dostane k policii, musí být psychicky naprosto v pořádku. Vydržet velké napětí. Ty testy jsou přece hodně těžké. Jak je pak ale možné, že policista zbije podezřelého při zatýkání? Dělá to proto, aby zastrašoval?
Nebo je dobře, že to dělá? Zloději si nic jiného nezaslouží? Tuto diskuzi rozpoutala nedávná aféra několika špičkových mužů jihomoravské policie, kteří podle obžaloby zbili muže vietnamské národnosti v takzvaném brněnském Bronxu.
A teď je další muž, ač zloděj, obvinil z podobné hrubosti při zatýkání, převozu k výslechu a pak i na policejní stanici. Je lehké odsoudit jednu či druhou stranu. Říct „zloděj si to zaslouží“ stejně jako povědět „policie nesmí k násilí sáhnout nikde a nikdy. Za žádnou cenu.“
Není to však tak jednoduché. Na jednu stranu lidé, kteří překračují zákon, využívají všech možných právních kliček, aby nemuseli být odsouzení. Policisté často najisto vědí, že tito lidé jsou vinní. Ale stejně tak vědí, že jsou proti nim bezbranní, a proto nemohou nijak zasáhnout. A to je frustruje. Pak je jednou při něčem opravdu chytí a vybijí si svou dosavadní frustraci. Pomstí se i za minulé zločiny.
Na stranu druhou právě na tohle by je měli lektoři při vstupním výcviku připravit. Naučit je, jak se v podobných případech chovat, jak neztratit klid. Jak se vyrovnat s tím, že soudnictví moderních demokracií je nastavené tak, aby pokud možno nešel za mříže nikdo nevinný. A tím pádem soudům unikne jisté procento zločinců. Kdyby byli soudci přísnější, uniklo by provinilců míň. Ale zase by hrozilo, že soudy potrestají někoho nevinného.
Policisté tohle řeší jen částečně. Není třeba si dělat iluze, že násilí nikdo z nich nepoužívá. Používat je občas musí, přinejmenším při obraně.
Problém je, když policisté používají násilí jako formu nátlaku na vyslýchanou osobu. Tím se vracejí do dob středověké inkvizice nebo podobných institucí. Vymlátit z lidí pravdu je přece daleko jednodušší než je k tomu donutit slovy.
V takovém případě však hrozí, že se někdo přizná i k něčemu, co neudělal. Tak jako oběti středověkých štvanic zaslepené katolické církve. Nebo si jsou policisté při těchto „výsleších“ opravdu tak jistí, že fyzickým násilím dostanou z vyslýchaného třeba i jméno nějakého bosse z podsvětí? A svou pravdou? Tou si ale byli jistí i dominikáni a františkáni při honu na heretiky.
