Pomoci má filtr na vodu, který vytvořil z na sebe poslepovaných vláken z ekologického plastu. Funguje jako membrána, jejíž oka jsou tak malá, že je voda po protečení čistá a neobsahuje žádné bakterie. „Jsou tenčí než lidský vlas,“ popisuje doktorand. Nádoby s filtrem je třeba namontovat na zdroj vody, která následně teče čistá.

Možnost vyzkoušet filtr v praxi získal Kundrát po seznámení s řečkovickým farářem Janem Kotíkem. Ten vede projekt Ifakara, s nímž pomáhá lidem v Mpanze v jižní Tanzanii. Farář tam zrovna chtěl stavět střední školu. Pár dní před odjezdem Kundráta požádal, aby jel s ním. Mladík neváhal ani na vteřinu. „Postavení školy mělo smysl. Navíc mě napadlo s sebou vzít filtr a vyzkoušet ho,“ vysvětluje. V Tanzanii strávil tři týdny.

Když přijeli, byla voda v Mpanze velmi zakalená. Kundrátův filtr místní přijali se zájmem. Nastavil jej tak, že z jednoho konce tekla špinavá voda a z druhého o něco pomaleji čistá. „Přišla tam skupina školáků. Byl jsem nadšený, že si na čistou vodu počkali. Navíc se ptali, co to je a jak to funguje,“ usmívá se.

Na filtru pracuje i po návratu z Afriky. Zkoumá, jak dlouho vydrží, než jej bude třeba vyměnit, a také čeká na patent. „Není to levná záležitost. S patentem bude možné filtr vyrábět hromadně, aby pak stál třeba padesát korun,“ říká Kundrát.

V současnosti se také snaží vymyslet snadný způsob čištění zařízení a udělat jej odolnější, aby ho lidé mohli použít kdekoliv.

S Afrikou Kundrát ani po vyzkoušení filtru neskončil. Chce se tam vrátit. „Nejdůležitější je podle mě střední škola. Uvažuji, že bych tam jel učit. Lidé tam potřebují vědět, co je to pitná a nepitná voda, jak funguje vodárna. Pokud jim tam vše zařídíme a oni nebudou vědět, co dělat, až se něco pokazí, bude to k ničemu,“ zdůrazňuje Kundrát.

MICHAELA NÁROŽNÁ