Na mrskání děvčat se společně připravují v neděli večer. Každý rok pletou nové pomlázky z živé vrby, kterou sbírají u brněnské přehrady. „Moje je z osmi proutků, kluci je mají ze tří. Teprve je učím, jak správně plést, ale moc se snaží a pomáhají mi,“ vypráví Janda.

Na pomlázkách poté od děvčat, která navštíví, poctivě sbírají barevné pentle. Nejvíce se ale podle něj děti těší na čokoládovou výslužku. „Je to den, kdy člověk uvolní otěže a dětem povolí jíst sladkosti i před obědem,“ říká Janda.

Velikonoční pondělí tráví Janda se syny převážně u rodiny a známých. „Většinou stihneme tak šest návštěv, zaberou nám ale celý den. Končíme obvykle u prarodičů,“ popisuje muž.

Velikonoční tradici dodržuje poctivě už odmala. „Od základní školy jsem chodil po návštěvách vždy se stejnou partou pěti kluků. Potkáváme se dodnes a občas s námi chodí dokonce i manželky,“ vypráví Janda.

S přáteli měli v dětství při velikonočních výpravách spoustu tradic. „Občas jsme také zpívali, chodíval jsem totiž do sboru,“ podotýká Janda.

Za děvčaty tehdy mířili častěji. „Chodili jsme po sídlišti dveře ode dveří, dnes děti obcházejí spíše jen známé,“ zmiňuje muž.

Velikonoční pondělí je pro něj nyní hezká společenská událost. „Rád se k té tradici se syny vracím,“ říká.