Už dávno to tady nefunguje jako kdysi. „Před dvaceti lety se tatínkové chodili koukat na své děti přes sklo. Dneska už sklo nemáme a děti jsou s maminkami přímo na pokoji,“ vysvětluje zdejší systém Brázdová. O čerstvě narozené děti se stará celkem deset sester. „Směnu ale mají vždy jen dvě, které se mnohdy starají i o pětadvacet dětí, takže jsou opravdu uběhané. Maminky pro ně naštěstí mají pochopení,“ říká primářka.

Rodičky jsou na pokoji se svým potomkem skoro celý den. „Ráno je čeká pravidelná vizita, kontroluje se pupík, kyčle, očkuje se proti tuberkulóze, a pak se děti kojí,“ popsala podrobně náplň dne Brázdová. Maminky jsou na pokoji po dvou nebo po třech. Mají k dispozici koutek pro miminko s veškerým zázemím. „Moc dlouho se u nás ovšem neohřejí,“ dodává Brázdová, která během svého vyprávění odbíhá ke třem porodům.

Exotickými jmény se to tu prý už tolik nehemží. „Byla doba, kdy si rodiče pro své potomky vybírali opravdu zajímavé tvary jmen. Tento trend je teď na ústupu. Zase se nám oddělení plní Pepíky, Františky a Karly,“ směje se Brázdová. Miminek se tu rodí tolik, že maminky nemocnici opouštějí už tři dny po tom, co odrodí. Jinak by se totiž nestihly prostřídat.

A jak jde poznat novorozenecké oddělení od ostatních pater nemocnice? Na zdech jsou vylepené obrázky, pacientky se ze široka usmívají a neustále se ozývá hlasitý pláč. „Děti ale nepláčí proto, že by jim něco chybělo. Je to jejich forma komunikace. A my jsme si na ni s radostí zvykli,“ dodává s úsměvem žena, která se tu nově narozeným dětem věnuje už čtrnáct let.