Aktualizováno o jméno ztracené potápěčky.

Jednačtyřicetiletá žena se ztratila své skupince zdohledu zhruba o půl osmé ráno. Zmizela při jednom z ranních ponorů do hloubky dvaceti metrů, kdy se odpojila od své skupinky. „Od té doby je nezvěstná. Náš konzulát ihned kontaktoval záchranku, policii a rozeslal zprávu i všem nemocnicím vokolí. Místní rádia vysílají zprávu o pátrání,“ uvedla mluvčí ministerstva zahraničních věcí Zuzana Opletalová.

Na místě stále pátrá pobřežní hlídka. Sněkolika loděmi brázdí pravděpodobné místo, kam by mohly proudy potápěčku zanést. Zatím bezvýsledně. Zmizelou potápěčkou je jednačtyřicetiletá Milena Bauerová. Ministerstvo zahraničních věcí vúterý informovalo její příbuzné. „Totožnost pohřešované jsme oficiálně ověřili a dopoledne jsme kontaktovali její příbuzné. Po české turistce stále pátrají,“ uvedla mluvčí Opletalová.

Potápěčka nejspíš doplatila na nezkušenost a neukázněnost. „Nedržela se pravidel, která stanovil průvodce při instruktáži před potápěním. Při pomalém sestupu se odtrhla od průvodce a nedokázala se dostat ke hraně zlomu, kde na ni průvodce s ostatními čekali. Nevydala se ani za blízkou dvojicí dalších potápěčů. Zda se rozhodla pro nesmyslný sestup do modré hlubiny, to nikdo neví,“ informoval Brněnský Deník Rovnost zkušený potápěčský průvodce Milan Jeglík, který skupinku provázel.

Ihned následovala záchranná akce, do které se zapojilo potápěčské centrum World Diving z Lembonganu a také dalších pět rybářských lodí. Potápěči vyrozuměli také indonéský záchranný systém SAR na Bali i záchranný námořní S.O.S. systém. Od soukromé společnosti pronajali za přibližně třicet tisíc korun na hodinu vrtulník. Páteční pátrání ukončili o půl páté odpoledne.

Pomůže jen šťastná náhoda

Ani sobotní pátrání výsledek nepřineslo. „Zbývá jediná možnost, a tou je šťastná náhoda v podobě rybářské lodi, která by pohřešovanou nalezla. Tohle je samozřejmě za předpokladu, že se někde vynořila a je naživu. Ale musíme počítat i s variantou druhou, kterou představuje nezvládnutí ponoru pod hladinou, ztráta vědomí a nevynoření se,“ řekl Jeglík.

Při rychlosti proudu přibližně tři kilometry za hodinu může být potápěčka už i více než dvě stě kilometrů na volném moři. V takovém případě může ženu zachránit jen zázrak.

Čeští potápěči si stěžují na liknavost indonéských záchranných složek. Záchranný systém SAR je podle nich v současné době neakceschopný.

„Jejich loď kotví v doku na Lomboku a čeká na opravu, vrtulník stojí na letišti v Surabay a nepřiletí. Je to velký důvod k zamyšlení, protože o velké množství turistů, kteří každoročně na Bali přijíždějí, by mělo být patřičně postaráno,“ tvrdí Jeglík.

Oblast Nusa Penisy a Nusa Lembongan, kde se skupinka Čechů potápěla, patří podle mnohých potápěčů k nejkrásnějším potápěčským oblastem Indonésie.

„Terény tam však jsou náročnější a vyžadují nejen potápěčské dovednosti a dobrou fyzickou kondici, ale především kázeň a dodržování specifických bezpečnostních pravidel,“ konstatoval potápěčský průvodce Jeglík.