Mnoho dalších přitaká a přidává se k jeho názoru vlastními doušky.Vše snad začalo v roce 1805, když Napoleonovi vojáci z radosti nad přežitím ve vítězné bitvě u nás u Slavkova a nad sjednaným mírem ve Vídni opouštěli, trochu snad ještě vrávorajíce, město na krásném modrém Dunaji. Zůstalo tu po nich několik sudů francouzského koňaku, které již nestihli vypít. Vídeňákům zvyklým na jejich prý nejlepší světové víno, nejlepší světové brandy dvakrát nezachutnalo, vynalezli však pro něj hbitě jiné využití: začali si – možná jako vůbec první na světě – alkoholický nápoj s aromatickou vůní vtírat do pokožky a masírovat si jím unavená lýtka a vůbec veškeré svalstvo. Pak zkusili tekutinu vylepšit směsí různých bylinek a na světě se objevila francovka.

Více než o sto let později roku 1913 vznikla v Králově Poli firma Alpa, nabízející stejnojmennou francovku, kterou se proslavila a v období před druhou světovou válkou byla jejím největším světovým producentem. Alpa vyráběná podle originálního, pečlivě utajovaného receptu, v přísně dávkované kombinaci čtrnácti bylinek, byla unikátním brněnským produktem se zahraničním věhlasem.

Zásluhu na tom měl zakladatel továrny lučebních a kosmetických přípravků pan Josef Veselý. Typická lahvička s modrou nálepkou byla nezaměnitelná a patřila k tehdy obecně nejznámějším tuzemským značkám. Továrna samozřejmě produkovala celou řadu dalších výrobků, alpa však byla a zůstala nejpopulárnějším produktem firmy.

Generace mých rodičů a prarodičů se bez lahvičky se zázračnou tekutinou snad ani neobešla, večer co večer přicházel pravidelný rituál vtírání elixíru života do končetin znavených celodenní prací a zmožených různými pochůzkami. Někteří z generace mých vrstevníků zas při výkonu těžké vojenské prezenční služby nepohrdli alpou jako nouzovým nápojem poslední pomoci, když už nic jiného nebylo, jen smutek a v kapse kopřivového mundúru ani koruna.

Populární rekonvalescenční prostředek byl natolik široce známý a získal takovou reklamní sílu, že v jisté době se dokonce lidem vlezlým a vtíravým přezdívalo Alpa. I když i taková svým způsobem negativní reklama bývá pro věhlas a prodej výrobku v podstatě pozitivní, trochu mi to za Alpu, která si takové spojení přece jen nezasloužila, bylo líto. Naopak mne potěšilo, že kdysi tak slavná značka nezmizela ze světa ani za nových ekonomických poměrů. A když vždycky projíždím Velkým Meziříčím, tuto dámu, navíc úctyhodného věku, pozdravím jako první.

V roce 1948 opustila vlajková loď Alpa s doprovodem domovský přístav Brno i moderní sídlo na Palackého třídě v Králově Poli a zakotvila ve Velkém Meziříčí. Po privatizaci v roce 1994 vyplula do bouřlivých tržních vln, s kormidlem tradiční značky nabrala směr a pluje dál. Mnohé jiné bohužel ztroskotaly, nejedna ani nenapnula plachty.

„Je výborná na masáž nohou nebo i zad. Skvěle uvolní a uleví,“ píše v internetové diskuzi jistý Point a dodává: „výborná je i kvůli své nízké ceně.“ To je pravda. Tenkrát na vojně, francovka k vnitřnímu užití doporučovaná jen po kapkách, ani staré mazáky nezklamala.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK