Drážďanský rodák, původem ze šlechtického rodu Kouniců, studoval práva na univerzitě ve Vídni a Praze a získal i čestný doktorát České vysoké školy technické v Brně.
Se vzděláváním a studenty se pojil celý jeho život. „Jako poslanec se zasazoval za rovný přístup žen ke vzdělání nebo třeba za zrovnoprávnění češtiny s němčinou na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. U příležitosti druhého sňatku věnoval svůj brněnský palác vysokoškolským studentům," uvádí v Encyklopedii města Brna Magdalena Čoupová. Pro své sociální a pokrokové smýšlení si vysloužil přízvisko rudý hrabě.
Dnes je z darovaného Kounicova paláce na Moravském náměstí rektorát a menza Masarykovy univerzity. „Kounicův odkaz vnímáme silně, je pro nás důležitý," uvedla mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová. Dům zpočátku sloužil jako nájemní, peníze z nájmů chodily na dobročinné účely spolku Kounicovy studentské koleje. „Poté byl zestátněn. Univerzita budovu získala až na začátku devadesátých let," dodala Fojtová.
Dalším významným krokem hraběte bylo založení nadace pro vybudování studentských kolejí v Brně. Studentské koleje i ulice, v níž stojí, nesou dodnes Kounicovo jméno. „Koleje kauničky, jak s oblibou Brňané říkají, se dožily i neblahé pověsti jak za protektorátu, tak i po osvobození," popsal historik a spisovatel Tomáš Dacík.
Kounic se zapsal do historie jako politik a vlastenec. Jako poslanec působil v zemském sněmu a poté i v říšské radě za stranu mladočechů. „Udržoval přátelské kontakty s předními intelektuály, jako byli František Palacký, Jan Evangelista Purkyně či Antonín Dvořák," řekl Dacík.
Zemřel roku 1913 v Uherském Brodě, bylo mu pětašedesát let. K desátému výročí úmrtí v roce 1923 odhalili na jeho domě pamětní desku. Kounicův hrob leží v Praze na Malvazinkách.
BLANKA SEDLÁKOVÁ
