Většinu z terezínských divadelních kusů tvoří kabaretní hry, některé z nich inspirované Osvobozeným divadlem. V ghettu, z něhož vyjížděly desítky transportů do koncentračních táborů, byl smích často jediným prostředkem k přežití. „Důležité bylo zapomenout na těžkou situaci a myslet třeba na budoucnost. Lidé chtěli také přinést něco z domova a alespoň na chvíli prožít normální život,“ vysvětlila Peschelová.

Ukázky z divadelních her předvedli v úterý večer na brněnské židovské obci studenti Janáčkovy akademie múzických umění. Na představení přišli i pamětníci z Terezína. „Kultura nás držela, pomáhala nám přežít,“ potvrdila Anna Hanusová z Brna, která v Terezíně účinkovala v dětské opeře Brundibár nebo divadelní hře Broučci.

Nacisté kupodivu divadelní satiry, alegorie ani vtipy příliš necenzurovali. Těm v češtině nerozuměli a ty německé trpěli z jediného důvodu. „Terezín byl paradoxně jedním z nejvolnějších míst v okupovaných oblastech. Nacistům nevadilo, co vězni hráli. Předpokládali, že je pošlou do Osvětimi a texty se nedochovají. Kresby brali vážněji, protože je lidé mohli poslat ven,“ přiblížila Peschelová.