Příjmy politiků: statisíce bokem

Náměstek brněnského primátora Ladislav Macek si loni soukromým podnikáním vydělal víc než sto dvacet tisíc korun. Také si koupil přívěs a auto za skoro milion korun. To náměstek Martin Ander si společně se svou manželkou pořídil byt. A splácí na něj třímilionovou hypotéku. Od včerejška si o tom může přečíst každý, kdo si od úředníků vyžádá čestná prohlášení o vedlejších příjmech místních politiků.

Několikastránkový formulář brněnští i krajští radní vyplňovali letos už potřetí. Některým to moc času nezabralo. „Vedle práce náměstka primátora jsem ještě radním městské části Řečkovice a Mokrá Hora. Za to je ale odměna jen asi dva tisíce korun měsíčně,“ uvedl primátorův náměstek Oliver Pospíšil.

Kolonky pro údaje o vedlejších příjmech v jeho případě zůstaly zcela prázdné. Zákon totiž politikům ukládá hlásit pouze částky, které v součtu přesáhnou sto tisíc korun za rok. „Nejsem ani členem žádných představenstev. Ze své pozice bych za to stejně odměny pobírat nemohl. A navíc mi vedle náměstkování na nic jiného čas beztak nezbývá. I radní s menším rozsahem povinností, než jsou rezorty náměstků, se nicméně musí něčím živit. A tak se mají co otáčet,“ podotkl Pospíšil.

Obchodují. A operují

Příjmové rekordy dosud trhal především děkan Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, který si mimo odměnu za práci brněnského radního loni vydělal dva a půl milionu korun. A předloni miliony dokonce tři. Na paty mu stále víc šlape radniční kolega Jiří Oliva. Práce advokáta mu loni vynesla přes sedm set tisíc korun. A stotisícové příjmy mu plynou i z členství v představenstvech čtyř organizací.

Krom toho se Oliva letos pustil do obchodování s akciemi. Jeho prohlášení je výrazně obsáhlejší než spisy ostatních politiků mimo jiné proto, že své počínání objasnil do nejmenšího detailu.

Kromě brněnských radních se ke svým výdělkům přihlásily i jejich krajské protějšky. Největší vedlejší příjem letos udal radní Oldřich Ryšavý. Má totiž otevřenou lékařskou praxi v Břeclavi. „Na první pohled to vypadá, že si vydělám velkou sumu peněz. Ve skutečnosti tomu tak není. Pracuji v ordinaci pouze jeden den v týdnu. Zbylé dny tam odvádějí práci lidé, které platím,“ upřesnil Ryšavý. Se zveřejňováním vedlejších příjmů souhlasí. „Peníze, které jsem vydělal bokem, jsou poctivé, takže v tom nevidím problém,“ řekl Ryšavý.

Některým politikům ale systém po chuti není. Nespokojený je s ním například brněnský radní Vlastimil Žďárský. Letos si s přiznáním pospíšil a odevzdal jej nejrychleji ze všech politiků Brna. Už v dubnu. Před dvěma lety ale čelil obvinění, že své příjmy tají. A po upozornění Brněnského deníku Rovnost za nesprávně vyplněný formulář musel zaplatit pokutu. „Dosud však trvám na tom, že systém je špatně nastavený,“ tvrdí Žďárský.

Podle odborníků je systém důležitý i přesto, že nad ním někteří politici kroutí hlavou. „Musí si být vědomi toho, že jsou placení z veřejných peněz. Jsou to oni, kdo rozhoduje o veřejných zakázkách. Takže je dobré, když vědí, že jsou pod kontrolou společnosti,“ uvedl brněnský politolog Stanislav Balík.

Podobně se na přiznávání příjmů dívá i Stanislav Beránek z Transparency International. „Dnes už není běžné uplácet penězi v obálkách. Nejčastější případy korupce se odehrávají třeba pod rouškou poradenských činností. Je dobré, když se lidé zajímají, jestli na podobných aktivitách není něco nekalého. Důležité je však umět veřejně přístupnou informaci rozklíčovat a pak na případné nesrovnalosti upozornit,“ řekl Beránek.

S velkým zájmem lidí se však úředníci, kteří údaje o příjmech politiků shromažďují, nesetkávají. „Přichází se na ně podívat nanejvýš několik lidí ročně,“ potvrdil mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára.

Brněnský radní Jiří Zlatuška patří mezi tradiční příjmové rekordmany. Říká: Při vší úctě, a co je vám do toho?

Brno /ROZHOVOR/ – V životě brněnského radního a děkana Jiřího Zlatušky hraje akademická půda zásadní roli. Masarykovu univerzitu nejprve obohatil o fakultu informatiky. Pak ji dokonce vedl jako rektor. Podle všeho se mu škola dodnes slušně odvděčuje. Téměř dvěma miliony korun ročně.

Největší položku ve vašich vedlejších příjmech tvoří plat akademického pracovníka. To je plat děkana?
Počkejte, teď po mně chcete příliš. Nepotřebuju se svěřovat s tím, za jaké položky peníze od univerzity mám.

Jak to?
Neříkám víc, než podle zákona musím sdělit. Nejsem na magistrátu zaměstnaný. A nemám povinnost se vyjadřovat o hlavním pracovním poměru. Příjmy z něj musím vykazovat kvůli střetu zájmů. Čili musím objasnit, z jaké instituce peníze jsou. Za jaké činnosti jsem je dostal, po tom vám s odpuštěním nic není.

Podle vás povinnost politiků zveřejňovat vedlejší příjmy není užitečná?
Ale je. Hlasoval jsem pro ni v senátu, a je to lepší než nic. I když to není uděláno zrovna šťastným způsobem.

Co systému vytýkáte?
Ve fungujících zemích se vykazuje víc než u nás. Na druhou stranu systém není nastavený tak, aby se z toho daly vyvozovat jakékoliv důsledky. I když jej média pasovala na předmět propírání.

Zveřejněné údaje jsou přece komukoliv přístupné.
Ano, a je to lepší než stav, ve kterém nic podobného není. A je také pravda, že zájem médií je v zájmu čtenářů. Takže je to zcela v pořádku. Každá věc má svá pro a proti. V tomto případě klady opravdu převažují nad zápory. Konečný efekt ale občas nemusí být nejšťastnější.