Dnes se v brněnské Slatině stará asi o čtrnáct psů. „A o dalších šest na pracovišti v Žabovřeskách. Dáme je dohromady po útrapách. Pak se jim snažíme najít domov," říká. Peníze shání od sponzorů a dárců.

Nejčastěji se do hospice dostávají staré zanedbané feny s nádory na mléčných žlázách, které pro předchozí majitele pouze rodily štěňata. „Až u nás třeba poprvé poznají, co to je venčení, pravidelná strava nebo pelíšek," doplňuje.

V nejhorším stavu byl pes Valentýn. „Majitel ho uvázal za vesnicí těžkým řetězem ke stromu. Tím ho odsoudil k smrti. V zoufalém stavu ho našla kolemjdoucí. Měl spoustu nádorů, po ráně do hlavy byl hluchý a plný blech," vzpomíná.

I pro staršího psa je ale podle Vafkové v rodinách místo. „Mají toho za sebou tolik, že jsou o to věrnější. A pro důchodce jsou na rozdíl od hravých štěňat, která by nezvládali, ideální," myslí si pracovnice. Součástí její práce je proto i osvěta. Například přednáší na školách.

Hospic spolupracuje také s útulky. „Pořádáme pro ně sbírky. Jedna s názvem Ježení pro útulkáře končí na Mikuláše. Chceme udělat hezké Vánoce i pejskům v útulcích. Lidé jim do sběrného místa v Minské ulici v Brně nosí pamlsky, granule nebo hračky," uzavírá milovnice zvířat.