Jedním z problémů, který dovoz provází, jsou rozdílné jednotky. Tachometry amerických aut totiž ukazují rychlost v mílích za hodinu, ne v kilometrech za hodinu, jak jsou většinou zvyklí řidiči v Evropě. „Oproti tomu kanadská auta mají tachometr v kilometrech a jsou většinou upravená podle evropské normy. Nebo mají zdvojený tachometr, který ukazuje obě jednotky,“ říká Dundálek.
Potom, co dovozci dopraví americké auto do Evropy, přichází na řadu úpravy. „Pokud je to nové auto, tak ho přepojujeme, protože většinou bliká ne oranžově, ale červeně. Děláme takzvanou konverzi na standarty Evropské unie. To pro veterány neplatí. Veterány se schvalují veteránskou testací. Členové komise rozhodnou, jestli je vůz v požadovaném stavu,“ přibližuje muž.
play_fill
Dundálek hledá původní auta s co nejmenším poškozením, to ale není vždy jednoduché zajistit. „Je to proto, že Američané i Kanaďané mají takovou úchylku, tou je customizace. Nechtějí auto jako z katalogu, chtějí mít unikátní vůz. Protože nemají stanice technické kontroly a téměř neměří emise, mění si na autech výfuky, kola, nebo třeba tlumiče,“ líčí Dundálek.
Majitelé podle něj vyměňují třeba i celé interiéry. „To je pro veterány trochu problém, pro kupce je totiž zajímavé originální auto, ne takové, do kterého někdo vrtal. Aktuálně je žádaný například Chevrolet Corvette, který má osm generací a do veteránské kategorie spadají první čtyři. Nebo třeba klasické Fordy Mustangy známé ze seriálu Beverly Hills,“ vysvětluje ředitel brněnské firmy Legendary.
Nejstarší vůz, který Dundálek prodal, pocházel z roku 1940. „Takový veterán stojí i miliony korun, v Americe jsou auta tohoto typu asi tři. Američany moc nezajímají třeba naše prvorepublikové vozy, ale spíš auta vyrobená od sedmdesátých let dál,“ líčí muž.
Pro řadu zákazníků je podle něj klasické americké auto splnění dětského snu. „Například jeden z našich dlouholetých zákazníků si koupil už asi patnáct aut," zakončuje Dundálek.
