Transportér zastaví a vyskakuje z něj několik pasažérů. "Chceš se taky projet v tanku?" ptá se své dcery vysoký muž v tmavé bundě.

Za chvíli už se ozve dunění motoru a z transportéru se vyvalí oblak kouře. Roztočené pásy metají bahno do okolí a v zemi nechávají hluboké stopy.

Pozorovatelé, kteří přišli příliš blízko, ze sebe setřásají kusy hlíny a raději se vzdalují. "Bahno tam bylo všude. Někdo si třeba i sedl nahoru na tank a držel se, ale to jsem nechtěla, protože bych byla celá špinavá," popisuje Nela Rudolecká, která si houpavou jízdu vyzkoušela.

O kus dál postávají před dvěma bunkry lidé v hloučcích. Čekají na prohlídku a nervózně se dívají na hodinky. Několik nedočkavců se mezitím vydává prozkoumat, co skrývají útroby kamenného krytu. "Jsou tam netopýři, živí! Jeden uletěl a ostatní spí," ozývá se dívčí hlas a malá slečna v růžové pláštěnce nadšeně běží popsat svůj nález rodičům.

To už přijíždí Radoslav Kluska, který prohlídku vede. "Když budete procházet přes trasu vozidla bojové pěchoty, rozhlédněte se, aby vás nepřejel. Řidič z něj moc nevidí," směje se.

Skupina zastavuje na několika místech, která jsou už dnes porostlá trávou a ostružiním. Prohlíží si budovy, ve kterých měli vojáci pinpongové stoly i holý plácek nedaleko jednoho z bunkrů. "Tady byly přehozené maskovací sítě, aby to nebylo vyloženě vidět. V případě, že by se střílelo, přes kanály bylo všechno propojené do budovy, odkud by se to řídilo, mířilo a odpalovalo. Vojáci z bunkru vyběhli, odkryli, zapojili a utíkali se schovat. Kdyby byli u odpálení rakety, mohli by ohluchnout nebo by je to opálilo," vypráví Kluska.